neděle 29. června 2014

MONUMENT 14

Monument 14 - Emmy Laybourne

Nakladatel: Baronet
Počet stran: 296
Rok a měsíc vydání: 05/2013

Anotace: Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice. Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel. Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl. Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr. V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby.

Skupina dětí uvízne v obchodním době poté, co je na cestě do školy zastihne krupobití nevídaných rozměrů. Následují zemětřesení a únik chemikálií z místního závodu. Děti jsou zraněné, bez dospělých a hladové. Když si uvědomí, že jsou zavřeni v obchodním domě, rozhodují se nad dvěma možnostmi, užijí si konec světa se vším všudy, zábavou, jídlem, alkoholem, hrami a nebo mezi sebou nastolí řád a pokusí se z toho všeho zmatku vyváznout živí?

Co mě zaujalo hned od začátku čtení bylo, že skupina dětí, o které se píše, není nijak speciální, nejsou všichni úžasní, nic zvláštního. Je to reálně popsaná skupina středoškoláků, dětí ze základní školy a pár školkových. Všichni se chovají podle toho, kolik je jim let. Žádné přehnaně dospělé rozmluvy, přemýšlení, akce. Dělají chyby jako děti, jsou to děti a přesně tak je autorka popisuje. 

Máme tu uplakánky, oblíbence, krásky, knihomoly, šprty, fotbalisty. Každý má svou charakteristiku a bavilo mě pozorovat, jak se v průběhu knihy osoby rozvíjí a mění, v závislosti na zkušenostech a situaci. Ta je mimo jiné stmelí a spřátelí, jak se na začátku fotbalisti smějí šprtům, postupem času zjistí, že i oni mohou být dobrými přáteli, že se v nich skrývá víc, než by se mohlo zdát.

Kniha je napínavá od začátku do konce. Žádný pomalý rozjezd, hned se něco děje, hned jsme vrženi přímo do akce. Trochu jsem se bála, že skupina dětí, snažící se spolu přežít, bude nereálným vyprávěním, ale jak už jsem zmínila výše, autorce se povedlo zachovat rovinu reality a moc pěkně popsat psychologii dětí a dospívajících. K tomu přidala katastrofu, pár náhod, pár nehod, zajímavou myšlenku a zvrat na konci knihy, výborný četba, moc se těším na druhý díl, který už na mě doma čeká.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladateství Baronet.

Žádné komentáře:

Okomentovat