Pařížská manželka - Paula McLain Nakladatel: Metafora
Počet stran: 368
Rok a měsíc vydání: 12/2011
Anotace: Dychtivost
počínající lásky, proplétání citů a vztahů i bolest nečekaného, leč
nevyhnutelného rozchodu, to všechno se vine příběhem manželství Hadley
Richardsonové s Ernestem Hemingwayem. Na počátku je to jen mladík se
sžíravou touhou uchopit mnohotvárnost světa a přetavit ji do slov,
trpící děsivými nočními můrami z války a mučivou nejistotou. Poválečná
Paříž je uvítá svými kavárničkami, uměleckými salony a nekonečnými
večírky. Ernestovo ego trpí nedostatkem uznání, ale přesto hltá život
naplno, fascinován jím stejně jako smrtí – na stránkách svých děl i v
krvavé býčí aréně, kam se vrací, i když už se mu všechno hroutí pod
rukama. Jejich divoká, bytostná láska jako by strávila sama sebe a
dospěla k hořkému, přesto však osvobozujícímu konci…
První
žena Ernesta Hemingwaye - Hadley Richardsonová, to s ním neměla nijak
lehké. Bylo jí přezdíváno Pařížská manželka, protože většinu společného
života trávili právě v Paříži. Ernest ještě není známý a trpí kvůli tomu
depresemi, jeho žena musí být tou, která ho plně podporuje a stojí za
ním stůj co stůj. Občas ale musí každý dbát i sám na sebe, protože nelze
obětovat život pro druhého. Nebo lze? A může to udělat člověka skutečně
šťastným?
Po
přečtení minulé knížky od Metafory - Paní Hemingwayová, jsem si všimla
Pařížské manželky a řekla si, že to si musím přečíst. Především proto,
že první Ernestovu manželku jsem měla ze všech čtyř nejradši. A příběh
celý o ní? Jasná volba.
Dílo
je napsáno jinou autorkou, což mi nahnalo trochu strach a taky
očekávání. Bude mi Hadley stejně sympatická, jako na mě působila
předtím? Přece jen, mělo by to být na jakési skutečné motivy, doufala
jsem tedy, že hlavní hrdinka zůstane hlavní hrdinkou. Byla jsem ráda, že
to tak skutečně bylo. Moje oblíbenkyně zůstala sama sebou a já jsem jí
opět fandila (zůstaňte spolu, zůstaňte spolu!).
Skvěle
se mi to četlo, u životopisů mívám strach, aby to nebyl přehled fakt,
dat, událostí. Beletrizace se ale skutečně povedla, žádná nuda, žádné
zasekávání. Nevěřila bych, že mi z knížky bude dokonce upřímně smutno.
Někdy prostě nestačí být dokonalá. Někdy ani upřímná láska nestačí,
dokonce ani když je opětovaná. Někdy si s námi život pohraje, někdy osud
není milencům nakloněn.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladatelství Metafora.
Žádné komentáře:
Okomentovat