Brazilské noci
Vanessa Barbara
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2014 (2013 v originálu)
Počet stran: 168
Anotace: Jak tráví své večery a dny obyvatelé „žlutého domu“ v nejmenovaném městečku ve vnitrozemí Brazílie? Jeden by se možná divil, jak moc to na pozadí zdánlivě všední maloměstské nudy vře, zvlášť když začne vyplouvat na povrch jistý dlouho utajovaný zločin. Většina hrdinů románu Brazilské noci je již v důchodovém věku a začínají na ně dorážet nejrůznější nemoci. Ale díky tomu, že místní lékárník Nico je blázen do přebalových letáků a s vášní zkoumá vedlejší účinky veškerých předepisovaných medikamentů, se i z hovorů o nemocích stává nečekaná zábava, ale také napínavá hra o přežití. Ústředním hrdinou je Otto, který právě přišel o ženu Adu, s níž celé půlstoletí žil v harmonickém vztahu. Otto je bez Ady naprosto ztracený, protože ona udávala rytmus společnému životu, ona udržovala přátelské vztahy se sousedy. Po její smrti je nucen začít se o sebe starat sám a jen pomalu navazuje styky s okolním světem. A postupně se učí (a čtenář s ním) vidět nadšení, vášeň a radost tam, kde na první pohled vůbec nejsou.
Maloměsto. Sousedství, kde se (téměř) nic neutají. Skupinka roztodivných lidí, jíž spojuje nějaké tajemství. A jeden vdovec, který se po smrti manželky znovu učí žít jen sám se sebou. Tak takhle bychom mohli jednoduše popsat román Brazilské noci spisovatelky Vanessy Barbary.
Ottu, hlavního hrdinu příběhu, potkáváme zrovna ve chvíli, kdy přišel o svou milovanou manželku Adu. Protože se pár rozhodl nemít děti, a ani si nikdy nepořídili žádného domácího mazlíčka (ačkoliv by si Otta býval přál vlastnit alespoň králíčka), se zdrcujícím smutkem se stařec musí vyrovnat sám, bez pomoci příbuzných. Pro sousedy je tak trochu podivín, jemuž se raději vyhýbají, ale Ottu nezájem okolí o jeho bolest a stesk po ženě nijak netrápí. Je rozhodnut uzavřít se ve svém domě do té doby, než si pro něj přijde smrt.
Jenže zubatá se k Ottovi na návštěvu zatím nehrne, a tak vdovec, ač nerad, je nucen se nějak sám zabavit. Kromě sledování dokumentů o zvířatech se mu čas od času podaří za zdmi svého žlutého domu zachytit kus rozhovoru svých sousedů, jež začíná podezřívat, že o smrti jeho ženy ví víc, než se zdá. Ale pokud je Ottovi známo, Ada zemřela na vrozenou srdeční vadu, která se včas neodhalila, protože se během jednoho zářijového dne všem ztratila pošta, včetně Adiných výsledků z nemocnice…
Román Brazilské noci je jednou z těch knih, jejichž děj by se mohl odehrávat kdekoliv na světě. Příběh zachycuje každodenní život několika obyvatel jednoho maloměsta na venkově a až na posledních stránkách knihy nám prozrazuje, jak zmíněné, na první pohled zcela běžné a ničím nezajímavé události společně souvisejí. Jelikož je hlavní hrdina Otta fanouškem nejen dokumentů o zvířatech, ale i kriminálních případů, začnete brzy tušit, že pod slupkou nevinné ordinérnosti života místních přece jen něco nelibě zapáchá.
Zatímco po přečtení prvních pár kapitol byste snadno mohli nabýt dojmu, že je tato kniha poměrně nudným čtením, v druhé polovině začnete tušit, že tu něco nehraje a tak trochu zadoufáte, že by vám nečekané rozuzlení mohlo vyrazit dech. To se však bohužel nestane. Ne, že by závěr knihy nepřinesl žádné překvapení, avšak se nejedná o nic, o čem byste byli nuceni přemýšlet ještě několik dní poté. Nicméně na obranu tohoto titulu je potřeba dodat, že vám poslední stránky přinesou jistý vhled, díky němuž pochopíte, že i ty nejnepatrnější detaily, které autorka zmínila jakoby mimochodem, mají v příběhu svou nezanedbatelnou roli.
Přestože se v knize pracuje i s pár stereotypními postavami – nedůtklivý a samotářský vdovec, znuděná panička nebo naivní mladíček, najdeme zde několik méně tradičních charakterů, které Brazilské noci příjemně ozvláštňují. Navíc všechny postavy, okolo nichž se kniha točí, jsou autorkou velmi dobře vykresleny.
Tento román je propleten jemným humorem, ale celkově na mě působí spíše hořkosladce. Poukazuje totiž na chvíle osamělosti a smutku způsobené ztrátou milovaného člověka a nelehké hledání ztracené chuti do života. Po jeho dočtení se vám možná bude zdát, že mu něco chybí, a budete mít pravdu. Z mého pohledu mu autorka nechala svým způsobem otevřený konec, ale ne tak úplně. Řekla, co potřebovala sdělit a zbytek ať si každý domyslí, jak se mu zachce. Takže možná nakonec přece jen budete mít po jeho přečtení nad čím se zamyslet…
Vanessa Barbara
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2014 (2013 v originálu)
Počet stran: 168
Anotace: Jak tráví své večery a dny obyvatelé „žlutého domu“ v nejmenovaném městečku ve vnitrozemí Brazílie? Jeden by se možná divil, jak moc to na pozadí zdánlivě všední maloměstské nudy vře, zvlášť když začne vyplouvat na povrch jistý dlouho utajovaný zločin. Většina hrdinů románu Brazilské noci je již v důchodovém věku a začínají na ně dorážet nejrůznější nemoci. Ale díky tomu, že místní lékárník Nico je blázen do přebalových letáků a s vášní zkoumá vedlejší účinky veškerých předepisovaných medikamentů, se i z hovorů o nemocích stává nečekaná zábava, ale také napínavá hra o přežití. Ústředním hrdinou je Otto, který právě přišel o ženu Adu, s níž celé půlstoletí žil v harmonickém vztahu. Otto je bez Ady naprosto ztracený, protože ona udávala rytmus společnému životu, ona udržovala přátelské vztahy se sousedy. Po její smrti je nucen začít se o sebe starat sám a jen pomalu navazuje styky s okolním světem. A postupně se učí (a čtenář s ním) vidět nadšení, vášeň a radost tam, kde na první pohled vůbec nejsou.
Maloměsto. Sousedství, kde se (téměř) nic neutají. Skupinka roztodivných lidí, jíž spojuje nějaké tajemství. A jeden vdovec, který se po smrti manželky znovu učí žít jen sám se sebou. Tak takhle bychom mohli jednoduše popsat román Brazilské noci spisovatelky Vanessy Barbary.
Ottu, hlavního hrdinu příběhu, potkáváme zrovna ve chvíli, kdy přišel o svou milovanou manželku Adu. Protože se pár rozhodl nemít děti, a ani si nikdy nepořídili žádného domácího mazlíčka (ačkoliv by si Otta býval přál vlastnit alespoň králíčka), se zdrcujícím smutkem se stařec musí vyrovnat sám, bez pomoci příbuzných. Pro sousedy je tak trochu podivín, jemuž se raději vyhýbají, ale Ottu nezájem okolí o jeho bolest a stesk po ženě nijak netrápí. Je rozhodnut uzavřít se ve svém domě do té doby, než si pro něj přijde smrt.
Jenže zubatá se k Ottovi na návštěvu zatím nehrne, a tak vdovec, ač nerad, je nucen se nějak sám zabavit. Kromě sledování dokumentů o zvířatech se mu čas od času podaří za zdmi svého žlutého domu zachytit kus rozhovoru svých sousedů, jež začíná podezřívat, že o smrti jeho ženy ví víc, než se zdá. Ale pokud je Ottovi známo, Ada zemřela na vrozenou srdeční vadu, která se včas neodhalila, protože se během jednoho zářijového dne všem ztratila pošta, včetně Adiných výsledků z nemocnice…
Román Brazilské noci je jednou z těch knih, jejichž děj by se mohl odehrávat kdekoliv na světě. Příběh zachycuje každodenní život několika obyvatel jednoho maloměsta na venkově a až na posledních stránkách knihy nám prozrazuje, jak zmíněné, na první pohled zcela běžné a ničím nezajímavé události společně souvisejí. Jelikož je hlavní hrdina Otta fanouškem nejen dokumentů o zvířatech, ale i kriminálních případů, začnete brzy tušit, že pod slupkou nevinné ordinérnosti života místních přece jen něco nelibě zapáchá.
Zatímco po přečtení prvních pár kapitol byste snadno mohli nabýt dojmu, že je tato kniha poměrně nudným čtením, v druhé polovině začnete tušit, že tu něco nehraje a tak trochu zadoufáte, že by vám nečekané rozuzlení mohlo vyrazit dech. To se však bohužel nestane. Ne, že by závěr knihy nepřinesl žádné překvapení, avšak se nejedná o nic, o čem byste byli nuceni přemýšlet ještě několik dní poté. Nicméně na obranu tohoto titulu je potřeba dodat, že vám poslední stránky přinesou jistý vhled, díky němuž pochopíte, že i ty nejnepatrnější detaily, které autorka zmínila jakoby mimochodem, mají v příběhu svou nezanedbatelnou roli.
Přestože se v knize pracuje i s pár stereotypními postavami – nedůtklivý a samotářský vdovec, znuděná panička nebo naivní mladíček, najdeme zde několik méně tradičních charakterů, které Brazilské noci příjemně ozvláštňují. Navíc všechny postavy, okolo nichž se kniha točí, jsou autorkou velmi dobře vykresleny.
Tento román je propleten jemným humorem, ale celkově na mě působí spíše hořkosladce. Poukazuje totiž na chvíle osamělosti a smutku způsobené ztrátou milovaného člověka a nelehké hledání ztracené chuti do života. Po jeho dočtení se vám možná bude zdát, že mu něco chybí, a budete mít pravdu. Z mého pohledu mu autorka nechala svým způsobem otevřený konec, ale ne tak úplně. Řekla, co potřebovala sdělit a zbytek ať si každý domyslí, jak se mu zachce. Takže možná nakonec přece jen budete mít po jeho přečtení nad čím se zamyslet…
Eva
Žádné komentáře:
Okomentovat