Dievča, ktoré čítalo v metre
Christine Féret-Fleury
Počet stran: 232
ALBATROS MEDIA SK
Anotace: Juliette sa každý deň vezie metrom po trase číslo šesť. Najradšej zo všetkého pozoruje tých, čo okolo nej čítajú. Starú dámu, zberateľa vzácnych vydaní, mladé dievča, ktoré sa okolo strany dvestoštyridsaťsedem vždy rozplače. Zvedavo a s nehou na nich hľadí, akoby ich čítanie, ich vášne, ich rôznorodé životy mohli tomu jej dodať trocha farby. To všetko až do dňa, keď sa rozhodne vystúpiť o dve stanice skôr a ísť do práce pešo po neznámej ulici. Jediný krok mimo – a celý jej život sa zmení.
První myšlenka, která mě napadla, když jsem dočetla poslední slova románu Dievča, ktoré čítalo v metre, bylo: „Jak francouzské!“ Není žádným převratným objevem, že každá národní literatura má svůj specifický literární styl, který vám i bez znalosti autora napoví, odkud titul pochází. Nejinak je tomu i v tomto románu. Stačilo pár stránek a hned bylo patrné, že máte čest s francouzským titulem (a to bez koukání na jméno autorky nebo na malou Eiffelovku na obálce).
Zatímco americká literatura velmi často sází na dynamický děj plný dramat, Francouzi si více vychutnávají kouzlo okamžiku, aniž by třikrát za večer museli spasit svět. Podobný přístup k životu má i hlavní hrdinka Juliette. Její matka ji naučila, jak bezpečně proplout životem – držet se vždy při zemi, sázet na jistotu a vyhýbat se jakémukoliv nebezpečí. Jednoduše nijak nevyčnívat z davu a být každým coulem průměrně normální.
Součástí Juliettiné každodenní rutiny je také cestování metrem do práce, při kterém se i přes neopomenutelné asociální sklony nejraději baví pozorováním lidí, respektive čtenářů. Z davu cestujících pravidelně pozoruje svou skupinku podobně introvertních typů, jejichž životní příběh se na základě zvolené četby snaží odhadnout. Právě cesta metrem poskytuje mladé ženě více méně jediné rozptýlení, které během dne zažije.
Velkou ránu jejímu stereotypu zasadí jedno spontánní rozhodnutí nejít ráno do práce tradiční cestou, ale zvolit vedlejší ulici. Ta ji zavede k podivnému domu s knihou zastrčenou ve dveřích branky a k jednomu neposednému děvčátku, jehož lehkovážné a bezstarostné bytí Juliette natolik okouzlí, že svolí a vstoupí do cizího, knihami zaplněného domu…
Dievča, ktoré čítalo v metre patří mezi romány, jež jsou ideální na dovolenou nebo letní povalování u vody. Poetický příběh mladé ženy, jež se rozhodně konečně vylézt z bezpečné kukly, aby si pro sebe ukousla z trochu nepředvídatelného dobrodružství, dokáže na vaší tváři vykouzlit úsměv a příjemně vás naladit. Tím spíš, pokud patříte mezi knihomoly.
Autorkou příběhu je francouzská spisovatelka Christine Féret-Fleuryová, kterou si možná někteří z vás spojí s mnohadílnou knižní sérií Do sedla! z jezdeckého prostředí, kterou na Slovensku vydávalo nakladatelství Arkus a jejíž byla spolutvůrkyní.
Román Dievča, ktoré čítalo v metre patří mezi tituly, ke kterým se pravděpodobně nebudete vracet, protože sám o sobě nenese mnoho originálních motivů, ale i tak určitě stojí za přečtení. Ať už jen proto, že na vás dýchne trochu pařížské atmosféry a možná ve vás dokonce vzbudí i touhu trávit ve společnosti knih více času.
Eva
Christine Féret-Fleury
Počet stran: 232
ALBATROS MEDIA SK
Anotace: Juliette sa každý deň vezie metrom po trase číslo šesť. Najradšej zo všetkého pozoruje tých, čo okolo nej čítajú. Starú dámu, zberateľa vzácnych vydaní, mladé dievča, ktoré sa okolo strany dvestoštyridsaťsedem vždy rozplače. Zvedavo a s nehou na nich hľadí, akoby ich čítanie, ich vášne, ich rôznorodé životy mohli tomu jej dodať trocha farby. To všetko až do dňa, keď sa rozhodne vystúpiť o dve stanice skôr a ísť do práce pešo po neznámej ulici. Jediný krok mimo – a celý jej život sa zmení.
První myšlenka, která mě napadla, když jsem dočetla poslední slova románu Dievča, ktoré čítalo v metre, bylo: „Jak francouzské!“ Není žádným převratným objevem, že každá národní literatura má svůj specifický literární styl, který vám i bez znalosti autora napoví, odkud titul pochází. Nejinak je tomu i v tomto románu. Stačilo pár stránek a hned bylo patrné, že máte čest s francouzským titulem (a to bez koukání na jméno autorky nebo na malou Eiffelovku na obálce).
Zatímco americká literatura velmi často sází na dynamický děj plný dramat, Francouzi si více vychutnávají kouzlo okamžiku, aniž by třikrát za večer museli spasit svět. Podobný přístup k životu má i hlavní hrdinka Juliette. Její matka ji naučila, jak bezpečně proplout životem – držet se vždy při zemi, sázet na jistotu a vyhýbat se jakémukoliv nebezpečí. Jednoduše nijak nevyčnívat z davu a být každým coulem průměrně normální.
Součástí Juliettiné každodenní rutiny je také cestování metrem do práce, při kterém se i přes neopomenutelné asociální sklony nejraději baví pozorováním lidí, respektive čtenářů. Z davu cestujících pravidelně pozoruje svou skupinku podobně introvertních typů, jejichž životní příběh se na základě zvolené četby snaží odhadnout. Právě cesta metrem poskytuje mladé ženě více méně jediné rozptýlení, které během dne zažije.
Velkou ránu jejímu stereotypu zasadí jedno spontánní rozhodnutí nejít ráno do práce tradiční cestou, ale zvolit vedlejší ulici. Ta ji zavede k podivnému domu s knihou zastrčenou ve dveřích branky a k jednomu neposednému děvčátku, jehož lehkovážné a bezstarostné bytí Juliette natolik okouzlí, že svolí a vstoupí do cizího, knihami zaplněného domu…
Dievča, ktoré čítalo v metre patří mezi romány, jež jsou ideální na dovolenou nebo letní povalování u vody. Poetický příběh mladé ženy, jež se rozhodně konečně vylézt z bezpečné kukly, aby si pro sebe ukousla z trochu nepředvídatelného dobrodružství, dokáže na vaší tváři vykouzlit úsměv a příjemně vás naladit. Tím spíš, pokud patříte mezi knihomoly.
Autorkou příběhu je francouzská spisovatelka Christine Féret-Fleuryová, kterou si možná někteří z vás spojí s mnohadílnou knižní sérií Do sedla! z jezdeckého prostředí, kterou na Slovensku vydávalo nakladatelství Arkus a jejíž byla spolutvůrkyní.
Román Dievča, ktoré čítalo v metre patří mezi tituly, ke kterým se pravděpodobně nebudete vracet, protože sám o sobě nenese mnoho originálních motivů, ale i tak určitě stojí za přečtení. Ať už jen proto, že na vás dýchne trochu pařížské atmosféry a možná ve vás dokonce vzbudí i touhu trávit ve společnosti knih více času.
Eva
Skvělá recenze a boží fotka. Opravdu trefna fotka...
OdpovědětVymazatMoc děkuji, jsem ráda, že se líbí :-)
OdpovědětVymazatChystam sa na kratku sluzobku a rozmyslala som co zobrat na cestu vlakom...tak som teda vybrala, dakujem za tip 😊
OdpovědětVymazatNení zač, na cestu vlakem je ideální;)
VymazatSom rada, že som po dlhšej dobe narazila na kladnú recenziu tejto knižky 😊 a fotka je perfektná 😍
OdpovědětVymazatMoc děkuji, tato knížka za přečtení určitě stojí:-)
Vymazat