Máme tu novou rubriku, nejdříve
něco málo k názvu. Na minimálně třech blozích jsem viděla "zápisky jedné
knihovnice", protože hodně z nás/vás knihomolů studuje nějaký
literární/jazykový/knihovnický obor. Všichni asi víte, že i já pracuji s knihami a psali jste mi o nějaké mé denní postřehy, perličky, co jsem dělala, co mě pobaví, upoutá
apod.. A když jsem přemýšlela nad názvem, chtěla jsem něco
originálního, co zní v uších a uznejte, že slovo knihkupkyně vážně stojí
za to. Takže tohle jsou mé zápisky týkající se práce v knihkupectví.
Jak jsme rozplakali zákazníka ...
O tom, jací lidé chodí do knihkupectví, už tu článek byl. Tohle je však trochu jiný typ. Takže jací lidé k nám chodí?
- Ti co mají peníze.
- Ti co nemají peníze.
Takoví lidé ale chodí všude, že, to není jen naše doména :) Jde to ale rozdělit i dále. Obě skupiny se třídí na ty co:
- Nemají rádi knížky a mají to jako dárek.
- Milují knížky a mají to jak dárek.
A
dnes bych vám chtěla říct o někom, kdo nemá peníze, knihy miluje a rád
by je pod stromečkem rozdával jako dárečky svým milovaným.
Přijde
k nám pohádková babička. Proč pohádková? Šedivé vlasy, milý úsměv,
mluví potichu, příjemná a sympatická na první pohled. Prosí nás, zda-li
bychom jí pomohli najít něco s letadly. Tak hledáme. Začínáme knížkou,
stojí 300. Babička, že je to na ní moc. Tak najdeme za 200. Babička
smutně, že to je taky moc. Pak se rozpovídá. Že už je prababičkou a má 4
pravnoučata. A všichni víme, jaký je asi důchod a život takhle starých a
těžko fungujících lidí. Tak prý má pro každého hrozně málo peněz, aby
nakoupila pro celou rodinu. No, skončili jsme u pexesa za 30.
 |
| zdroj |
Bylo
nám jí moc líto, šířila kolem sebe usměvavou auru, už jen sama sebou.
To mě se často nestává, většinou spíš lidi nemám ráda (ehm, pardon :) ).
Plus strasně chtěla dát své rodině nějaké knížky, stále chodila a
vybírala a doufala, že najde nějakou božskou a přitom téměř zadarmo. A
chodí nám různé reklamní předměty. Když přijde někdo s dětmi a nakoupí,
dostane třeba záložku se Čtyřlístkem, rozvrh apod.
Tak
hledáme, hledáme a babičce jsme nabalily úplně všechno, co na krámě
bylo. Záložky, papírová pravítka, rozvrhy, pexesa, obrázky, jak jsme to
tak nosily, paní začaly téct slzy ... Že na ní už dlouho nikdo takhle
hodný nebyl a že se jí o to pravnoučátka poperou a že jsou to moc krásný
věci a ... Prostě mě to fakt dostalo. Fakt moc. Bylo to strašně
emotivní. Neuvěřitelně moc.
Tak to byl můj čtvrtek. Jak se máte vy? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat