ŠACHOVÉ FIGURKY

Šachové figurky
Peter May

Nakladatel: Host
Počet stran: 370
Rok a měsíc vydání: 10/2014

Anotace: Nový začátek vlije Finu Macleodovi nový optimismus do žil. Znovu se usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol. Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku. Oba muži vědí, co najdou uvnitř — tělo jejich kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváři zahlédne i něco jiného než šok z pohledu na Roddyho ostatky, zmocní se ho mrazivá předtucha. Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.

Na obálce na první pohled zaujme červený detail. Všimla jsem si, že se něco podobného vyskytuje i na předchozích dílech od tohoto autora. Moc se mi to líbí, je to povedené a nápadité. Přiznám se rovnou, že jedničku a dvojku jsem nečetla, co mi ale bylo řečeno, že to k pochopení trojky nevadí, takže jsem do ní šla.

Peter May je hodně známý autor krimi románů, tak jsem byla zvědavá, co se mi od něj dostane. Dost se mluvilo i o tom, jak se v jeho knížkách objevuje příroda a já, jako milovník přírody, jsem si říkala, těžko mě nějaký autor přesvědčí, že se procházím někde po lesích, to se mu nemůže povést. No a nepovedlo se mu přesvědčit mě, že chodím po lesích, povedlo se mu vzbudit ve mě dojem, že se nacházím na vřešovištích. Příroda je popsána vážně dobře, věrohodně, detailně a smyslově, téměř bych si lehla do měkkého vřesu a dívala se na modrou oblohu.

Co se týká příběhu, hodně dlouho se na jednu stranu nic nedělo, což mě trochu rozčilovalo. Autor vypráví o hlavním hrdinovi jakési historky z minulosti, kterými mě ale nakonec dokázal tak zaujmout, že mi skoro nakonec vadilo, když jsme se přesunuli zpět do přítomnosti, protože ta historie byla zajímavá a díky ní jsem si skvěle utvořila náhled na účinkující postavy a situace.

Hlavní aktér je Fin je sympaťák, najdeme zde i bručouna, na první pohled nám nic moc neříká, ale po hlubším prozkoumání ho přece jen budeme mít rádi. S Finem prožíváme nejen jeho pracovní život, ale i jeho milostný život, v podstatě od vysoké školy až do dneška víme, co se událo.

Závěr je nečekaný a trochu rychlý na klidné tempo předchozího děje, ale jde o velmi čtivou knihu, zajímalo mě, jak to dopadne, kdo se jak vyvrbí a kdo umře - někdo musí umřít, říkala jsem si, je to přece detektivka. No ale kdo? To si zjistěte sami.

Za recenzní výtisk děkuju internetovému knihkupectví Knihcentrum, kde také můžete knihu zakoupit.