Bílá paní
Brabec Adolf
Nakladatel: Omega
Počet stran: 184
Rok a měsíc vydání: 09/2014
Anotace: Postavu Bílé paní zná u nás každý. Ať už z písně Na Okoř je cesta nebo ze slavné filmové komedie Zdeňka Podskalského, která už v šedesátých letech dokázala s pomocí mystického motivu zesměšnit tupost bolševické byrokracie. V obou případech se jedná o moderní inspiraci klasickou legendou, která sice má původ v německých zemích, ale u nás zdomácněla a mnoho jihočeských hradů se tak může pochlubit svou vlastní „Perchtou.“ Kompletní příběh té původní, rožmberské, zaznamenal známý český básník a prozaik Adolf Brabec a přidal k ní také neméně poutavé pověsti.
Bílá paní je uzounká, ani ne dvěstěstránková knížka, takže se čte poměrně rychle. Obsahuje čtyři pověsti z doby rožmberské - Bílá paní, Černý rytíř, Hejtman Jiří a Kulhavý ďábel. Všechny mají stejnou váhu a jsou plnohodnotnými příběhy, tak mi přijde trochu zvláštní, že autor vybral právě ten název, co vybral. Na druhou stranu Bílá paní byla jediná povídka, kterou jsem znala, tak možná proto, že je všeobecně nejznámější.
Brabec Adolf
Nakladatel: Omega
Počet stran: 184
Rok a měsíc vydání: 09/2014
Anotace: Postavu Bílé paní zná u nás každý. Ať už z písně Na Okoř je cesta nebo ze slavné filmové komedie Zdeňka Podskalského, která už v šedesátých letech dokázala s pomocí mystického motivu zesměšnit tupost bolševické byrokracie. V obou případech se jedná o moderní inspiraci klasickou legendou, která sice má původ v německých zemích, ale u nás zdomácněla a mnoho jihočeských hradů se tak může pochlubit svou vlastní „Perchtou.“ Kompletní příběh té původní, rožmberské, zaznamenal známý český básník a prozaik Adolf Brabec a přidal k ní také neméně poutavé pověsti.
Bílá paní je uzounká, ani ne dvěstěstránková knížka, takže se čte poměrně rychle. Obsahuje čtyři pověsti z doby rožmberské - Bílá paní, Černý rytíř, Hejtman Jiří a Kulhavý ďábel. Všechny mají stejnou váhu a jsou plnohodnotnými příběhy, tak mi přijde trochu zvláštní, že autor vybral právě ten název, co vybral. Na druhou stranu Bílá paní byla jediná povídka, kterou jsem znala, tak možná proto, že je všeobecně nejznámější.
Bílá paní
- klasické když se nedaří, tak se nedaří ve velkém. Občas mi chudáka
Perchty bylo až líto. Tato část se mi četla nejlépe a jako příběh se mi
líbila z celé knihy nejvíce. Je poměrně dějová a děje se tam tolik
příkoří, že čtete dál a doufáte, že se vše v dobré obrátí.
Hejtman Jiří
- desetistránková, nejkratší z celé knihy. Líbila se mi asi nejméně, po
pravdě jsem nepochopila, co tím chtěl autor říci. Je spíše takovou
vsuvkou.
Černý rytíř, Kulhavý ďábel
- úžasné, jak vnější vzhled pojmenuje celou pověst a jak člověk hned z
názvu pozná o co přibližně půjde, kdo bude hlavním hrdinou tohoto
vyprávění.
Líbí se mi jazykový styl v klasikách:
- "dobří lidé a sousedé"
- "buďte zdrávi stateční rytíři"
- "přízeň mocného vladaře"
- "běda běda zardousím každého"
- "její bohatý vlas"
- "slzy derou se jí z očí"
Kdo má rád českou
historii, určitě se v knize najde, protože je plná hradů, šenkoven,
hejtmanů a všeho, co k té době patří. Nějaký zásadní příběh však
neobsahuje, žádné napětí, jen plyne a plyne. Každopádně oddechová četba
na jedno odpoledne.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju nakladatelství Omega.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju nakladatelství Omega.
Žádné komentáře:
Okomentovat