Láska nezná čas.
Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné.
Veřejně přiznávám, že jsem vysazená na knižní obálky a proto trapně začnu tento článek ódou na obálku. Je úžasná! Z fotky to není ono, pokud ji potkáte někde v knihkupectví, podívejte se. To co je černé, je lesklé a lehce vystouplé, červená je matná a na omak taková drsnější. Název knihy je hodně vystouplý, lesklý a ještě to starobylé vlnkování. Já vím, rozplývat se nad vlnkováním není žádný zázrak, ale tuhle knížku jsem měla ráda ještě před otevřením a naštěstí mě ani vnitřek nezklamal.
Jestli
se bude líbit i vám, určitě záleží, jaký styl preferujete. Pokud
romanticky laděný, dívčí, s napětím, zapojením fantazie a jiných světů,
tak v knihkupectví neobdivujte jen obálku, ale přejděte k pokladně.
Gwendolyn
(to jméno, ach!) je šestnáct let, a její sestřenice Charlotte je téměř
dokonalá, jak se říká - vše umí, všude byla, všechno viděla. Má zvláštní
schopnosti a čeká ji zářná budoucnost. Nebo nečeká? Nebo žila život
určený někomu jinému? A jakou roli v tom hraje nenápadná, lehce
nešikovná, ničím nevynikající Gwenny? A Gideon (opět, to jméno! a ehm,
nejen to jméno, kdo četl, ví), má ji rád / nemá ji rád / má ji rád /
nemá ji rád ?
Čitelně
napsáno, velikost písmen mi sice připadala jako knížky z tzv. prvního
čtení (základka - první stupeň), ale stránek je dost, tak mě to
uklidnilo. Úvod mi přišel pomalý a ve chvíli, kdy jsem to chtěla se
čtením vzdát, ano vzdát, skoro přemýšlím, jestli to byl nebo nebyl
autorský záměr, se to rozjelo a skončila jsem až poslední stranou, další
den jsem si šla koupit dvojku, ale o tom až někdy příště.
Co
mě baví, je, že s hlavní aktérkou prožíváme všechno, ne jen tu
zajímavou dějovou linku, ale chodíme s ní do školy, trávíme s ní čas u
rodinné večere, usínáme s ní, dáváme si spolu ranní sprchu s voňavým
mýdlem. Nepůsobí to, překvapivě, nijak roztahaně, jen to vhodně doplní
den a občas nás to odkáže k něčemu později více důležitému. Celý příběh
je odehrává v relativně krátkém rozmezí na to, že se jedná o celou
sérii, nejsou žádné skoky let, což mi vyhovuje, všechno je
propracovanější, ucelenější, vysvětlenější. Na druhou stranu kolikrát je
něco jen naznačeno a já si říkám, kdy mi už poví tu pointu, už, už,
teď, no taaaaaaak?
Nad
sérií Drahokamy, začínající Rudou jako rubín, jsem strávila (a opět
opakuju překvapivě, protože jsem to nečekala, a bylo to milé zjištění)
příjemné a odpočinkové chvíle.
Četli jste? Nečetli? Chcete si přečíst? Dejte vědět :)
Žádné komentáře:
Okomentovat