Ve
středu 12.3. jsem navštívila přednášku Konec prokrastinace, aneb stejně
pojmenovaná kniha v praxi. Pro neznalé, prokrastinace = chorobné
odkládání úkolů a povinností. Odkládáte? Vsadím se, že ano. Znám vás jak
svý boty!
Původně
jsem se bála, že to bude bůhvíco na motivy, okopírování autora Petra
Ludwiga. Ale co, říkala jsem si, stejně potřebuju s prokrastinací něco
provést, půjdu tam tak i tak. A byla jsem velmi mile překvapena, že se
na pódiu vážně objevil autor.
Byl
moc sympatický už na první pohled, čehož jsem se taky bála, aby nějaký
jouda, co náhodou omylem napsal knížku, teď nepřednášel a nebyl hrozně
důležitý. Ale PL sršel vtipem od první věty, usmíval se, vážně dobře se
poslouchal, nemám co vytknout.
Přednáška
byla zajímavá, uváděl příklady z praxe, ne na způsoby velké části
vysokoškolských přednášek, spoustu cizích termínů beze smyslu. Vše bylo
doplněno, stejně jako kniha, ilustracemi a obrázky, jednoduše
pochopitelnými, barevnými, vybavitelnými z paměti na první pohled, až se
k tomu po čase vrátíme.
Celou dobu mi hlavou běžely myšlenky a nápady, jak změnit svůj život k lepšímu, co všechno musím udělat, plánovala jsem, zapisovala si, PL mi každou další minutou nahazoval nové a nové nápady. I kdybych se nikdy podle knihy neměla v plánu řídit a popřemýšlet nad věcmi, o kterých se mluvilo, i tak můžu říct, že to něco změnilo.
Jsem
si jistá, že se to stejné honilo hlavou i ostatním účastníkům, protože
na konci, když mělo publikum interagovat s přednášejícím, promluvilo
vážně spoustu lidí, prokázali tím své "malé hrdinství" a dost lidí to i
zmínilo, že nikdy nemluví veřejně, nechodí na podobné "vylepši sám sebe"
přednášky, nechodí nikdy nikam sami, ale protože s nimi neměl kdo jít,
přece i tak dorazili (já byla taky sama, hrdinka :) ) Kdo četl, ví o čem
mluvím, kdo nečetl, mám v plánu zpracovat do článku později, stejně
jako hlášky, co mě během těch nějakých dvou a půl hodin dostaly.
Po
skončení následovala pro zájemce autogramiáda, dost lidí si knihu na
místě koupilo, dost si přineslo svoji a nechalo si ji podepsat a dost
litovalo, že si ji nevzalo :) Já jsem si jí nevzala, litovala jsem, ale
projevila jsem další hrdinství, nechala jsem si podepsat vstupenku,
která na motivy byla laděna do červeno-bíla. Budu ji používat jako
záložku. Fascinovalo mě, že každý dostal vlastní originální větičku,
obrázek, hlášku, poučku. Slečny předemnou mají na první stránce
zvěčněného králíčka, křečka, mě byla přiděleno popřání, které mám v
plánu si číst a řídit se podle něj, až bude špatně, skvělé, nápadité,
obdivuji.
Jak
někteří z vás už vědí, jsem ujetá na placičky, odznáčky, či jak to kdo
nazýváte. Organizátoři nosili připnutou na hrudi jednu úúúžasnou a
krásnou, moc jsem po ní toužila. A v rámci nabyté síly z předchozího
povídání, jsem si ještě jednou zahrála na hrdinku a odhodlala jsem se
zeptat, jestli se dají někde sehnat. Ptala jsem se u podpisového
stolečku při čekání ve frontě, velmi milé a usměvavé slečny, co
prodávala knížky (upřímně doufám, že je to autorova partnerka, skvěle by
se k sobě hodili). Ona se zamyslela, usmála a věnovala mi svoji!
Chápete? Odhodlala jsem se a jako jediná jsem si odnesla vytoužnou
placičku! Jako rozumíte tomu a uvědomujete si to jo? Obrovsky mě to
naladilo být odlišnou častěji, kdybych taková nebyla, nemám placičku.
Ale já ji mám mám mám. Ty lidi vážně žijí podle toho, o čem mluví, vážně
tomu věří, vážně mají vizi.
 |
| Já, vystupující z davu, hrající si na hrdinu a získávající placičku :) |
Nelituju,
že jsem šla, ani v nejmenším. A můžu s klidným svědomím doporučit dále.
Není to sice nejlevnější, ale stálo to za to. Navštíví hodně měst,
pokud máte náladu, stavte se, koukala jsem, že se jim to už plní.
Najdete to http://www.konec-prokrastinace.cz/nazivo/
Co
vy, prokrastinujete? Já momentálně nejvíc asi svoji bakalářku O:-) Ale
mám v plánu to změnit! Doufám, že tentokrát dopadnu jinak...
Žádné komentáře:
Okomentovat