Psychologický
román s prvky detektivky a thrilleru zkoumá hloubku sesterského pouta i
lidské duše. I já mám sestru a po téhle knížce se k ní snažím chovat
lépe, než kdy dřív, vážně vážně se mě to dotklo.
Skutečně
složitá kniha, žádná oddechovka, přemýšlení a přemýšlení, nervy na
dranc. Boží! Psychologické romány jsem dlouho nečetla, ne že bych
nechtěla, ale nemohla jsem narazit na žádný, co by mě zaujal. A je tu!
Radím vám, kdo máte sestru, nečtěte to, nebo na vás vaše sestra bude,
jako ta moje, už napořád nadávat (Jsi v pohodě? Kdy se vrátíš domů?
Zavolej! Kde jsi? Napiš mi až nastoupíš do autobusu! Napiš mi až
vstaneš! Upozorňuju, že moje sestra studuje vysokou.)
Asi
se opakuju, ale tohle se mě vážně vážně dotklo. Je to smutný, je to
dojemný, je to krásný. Sestra je o hledání sebe sama, o hledání svého
šteští, o rodinné tragédii, o rodinných vztazích, o sesterském poutě.
Je
faktem, že jsem byla občas zmatená, je to probíhající skutečnost, je to
retrospekce, je to minulost, stalo se to, stane se to. Nakonec z toho
ale vznikl dokonale vyšperkovaný příběh, který, ano, se mě dotkl.
Přemýšlela jsem o tom ještě dlouho po přečtení, protože až s poslední
stránkou jsem pochopila vše, co jsem potřebovala a myslím, že to bylo
záměrem autorky, napsat něco jen tak nezapomenutelného. Pořád cítím ten
strach, tu naději, to napětí.
Beatrice
žije obyčejný, velkoměstský, poměrně nudný život, její mladší sestra
Tess je nezávislá, nezodpovědná umělkyně. I přes tyto zásadní rozdíly
jsou nejlepšími kamarádkami. Vstupujeme do jejich životů ve chvíli
(další, co se mi líbilo, žádné sentimentální žily byly, rovnou akce,
šup, teď, bum a porovnej se s tím jak chceš, drahý čtenáři), kdy
zjišťujeme, že se Tess pohřešuje. Ale něco tu nesedí, něco se nám nezdá,
cítíme to v koutku duše, ale nedokážeme to uchopit, pojmenovat. Takže
jediné rozumné je, abychom se do toho spolu s Beatrice pustili.
Jak to dopadne? To by vás zajímalo, co :)
Vsuvka: ta obálka!
Žádné komentáře:
Okomentovat