Malé ženy - Louisa May Alcottová
Romantická
Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Věřím, že každá
(ano každá, asi by nebylo vhodné psát každý, že) se v jedné z nich
najde, jedné bude držet palce, ať se vše podaří a ať žije šťastně až do
smrti.
Jak
začínala většina mých školních referátů, knížka se mi líbila. Ale
opravdu. Působilo to na mě jako oddechové čtení po náročném dnu, členění
do kapitol, kdy si nemusím přečíst půlku knížky, abych se něco
dozvěděla, můžu si přečíst jen jednu na zlepšní nálady a přitom jsem
nebyla ochuzena o klasické knihomolovo dilema, teď je to zajímavé, jak
to asi bude pokračovat dál.
Trochu
mi to připomělo Slepičí polévku pro duši, po každé kapitole se člověk
cítí skutečně lépe a v každé kapitole najdu něco, co můžu použít i ve
svém životě na své trápení. Uvědomila jsem si, jak moc věcí v životě mám
a čeho všeho si můžu vážit, aniž by mi to autorka podsouvala,
vyplouvalo to na mě samo.
Nechyběly
ani vtipné momenty, smích, chvíle, kdy jsem si říkala, tenhle trapas je
jak můj předevčírem, tohle by se mi mohlo zítra stát (jasně, s drobným
časovým posunem, takže to bude spíš v autobuse než v drožce).
Moje
vydání je rozděleno na část první a část druhou. První se mi líbila o
mnoho víc, popisuje rok života děvčat a vše plynule navazuje a
postupuje. Ve dvojce se kolikrát stane, že kapitola končí slovy a za tři
roky se ... Tady jsem se vždy zarazila, tohle mi nesedělo, byla jsem z
prvního dílu zvyklá dozvědet se všechno a na vše si udělat svůj vlastní
názor a ne že mi ho autorka po pěkné kapitole vloží do hlavy ve dvou
větách, jak by to na mě mělo působit, pokud mi to do teď nědošlo.
Na
čem ujíždím, je obálka knihy. Barevně skvěle laděná, s potiskem na omak
vystupujícím z přebalu. Tuhle knížku jsem musela mít už proto, jak
hezky se mi vyjímá v knihovně, ne jen proto, že je to klasická klasika,
rozhodně stojící za přečtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat