RC: JACKABY

Jackaby
Ritter William

Nakladatel: Host
Rok a měsíc vydání: 2015/11
Počet stran: 276

Anotace: Příběh detektiva, který se specializuje na paranormální jevy, překypující troufalým vtipem a notnou dávkou hrůzy ve stylu Doktora Who a Sherlocka Holmese. Abigail Rooková právě přicestovala do Nového Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího neobjasnitelné, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého — což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že je to nelidská stvůra, jejíž existenci policie — s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea — vytrvale popírá.

Tato knížka neměla, podle mě, až tak velkou propagaci, možná jsem si toho jen nevšimla, ale přijde mi trochu zazděná, což je škoda, protože je naprosto boží, to jen tak na úvod. Slibuje nám něco mezi doktorem Who a Sherlockem, to první neznám, tak nemůžu soudit, s tím druhým souhlasím. Navíc klasická povedená Hostovská obálka, i když já si pana Jackabyho představuji docela jinak.

Příběhem nás neprovází ten, podle něhož je dílo pojmenováno, ale slečna Abigail Rooková, která právě přijela do města a hledá práci. Shodou okolností by ráda zkusila místo asistentky u jakési detektivní kanceláře, jak však později zjistí, nejde o jen tak ledajakou kancelář, ale právě o tu pana Jackabyho, zabývající se paranormálními jevy.

Máte-li tedy rádi Sherlocka, příběhy od Agathy Christie, k tomu vtip, duchy, příšerky a jiné zvěrstvo, určitě po ní sáhněte. Mě se moc líbilo takové to, jak případ odhalí na základě naprosto obyčejných věcí, jako co bylo v odpadkovém koši a jestli v bytě byl dostatek minerální vody. Vypadá to jako hloupost, ale všechno to do sebe tak krásně zapadne, až jsem žasla. Jasně, ještě mezitím pár lidí zemře naprosto bez zjevného důvodu, pokud možno v zamčené místnosti, kde nikdo jiný není. Přece jen, jde o duchařinu, bez toho by to nebylo ono.

Tuto postavu si nejde neoblíbit. Všichni mu hází klacky pod nohy, protože duchové přece neexistují! On si z toho však nic nedělá, je pěkně nad věcí a zvládne k tomu být i veselý a vtipný, spíše až sarkastický, což jsem milovala. Jakmile se ale někde vyskytne něco, s čím si policie neví rady, šup a máme ho tam, šup a je vyřešeno, samozřejmě nějakou neobvyklou metodou jako česnekem, svěcenou vodou, pálením levandule apod.

Jediné, co mě mrzelo, i když to snad nelze považovat za výtku, že je v knize jen jeden příběh, co detektiv řeší. Rozumíte, pouhých, ani ne, 300 stran! Naštěstí jsem zjistila, že nedávno už v angličtině vyšel druhý díl, takže se můžu těšit na pokračování a vy se mnou.