RC: LEVANDULOVÉ NOCI

Levandulové noci
Sophie Bérard

Nakladatel: Moba
Rok a měsíc vydání: 2015/10
Počet stran: 296

Anotace: Po rozchodu se svým snoubencem Isabelle doufá, že na venkovském statku rodiny le Ber na březích řeky Durance najde nový domov. Sídlo mladého Corina le Ber je však velmi zadlužené a bezohledný hoteliér větří šanci přebudovat statek na luxusní hotel. Rodina se rozdělí na dva znepřátelené tábory a nic netušící Isabelle se záhy ocitá uprostřed hry plné intrik. V překrásném prostředí provoněném levandulemi i květy broskvoní potkává také svou životní lásku…

Levandulové noci, román z Provence a na obálce dlouhé lány fialových kvítků. To vypadá lákavě, podle anotace sice vcelku očekávaná zápletka, ale i takové knížky je občas potřeba. A tak bylo jasno.

Příběhem nás provází mladá Isabelle, žijící s manželem v Německu. Mají obrovský dům, hodně peněz, ale ne zas až tolik lásky. A jednou se to všechno nahromadí a naše hrdinka se sbalí a opustí Frithjofa. A její cesta vede nečekaně do Francie, kde se seznámí s milou rodinou pěstující nejlepší broskve široko daleko. Cítí se tu dobře, jako už dlouho ne a tak se rozhodne chvíli zůstat. A co teprve když se na scéně objeví přitažlivý sympaťák. 

Od příběhu jsem už předem neměla velká očekávání, takže jsem nebyla zklamaná. Jde o jednoduchý román, trochu jak z červené knihovny, ale je tam méně toho červeného a taky méně napětí a zvratů. Vlastně mi přijde, že se celou dobu vůbec nic nestalo. Sem tam si říkají, co si jenom počneme, občas se někdo s někým pohádá, ale není to srdceryvné a nervydrásající, abychom nemohli knihu odložit a jít spát. Já jsem ji pojala jako milou oddechovku po těžkém dnu, kdy člověk nemá chuť si ještě do žil přilít, naopak se potřebuje zklidnit a zjistit, že se na tu knížku hloupě usmívá, jak je to sladké, milé, naivní, takže nakonec spokojenost.

Jako největší plus ale hodnotím atmosféru. Autorka nás dokáže dostat do slunné Provence, úplně vidíme kvést levanduli, téměř ji cítíme, sbíhají se nám sliny na sladké broskve, jen si utrhnout. Vlasy nám povlávají v teplém větříku a prožíváme spolu s hlavními postavami bezesné noci, protože v takovém horku se nedá spát. Výborně napsané, vážně povedené. Dokonce i já, ač nemám popisy vůbec ráda, jsem se musela zastavit, zasnít a popřemýšlet o své příští dovolené, jestli ji nestočím po západní Evropě.