Spáleniště: ZkouškaJames Dashner
Nakladatel: YOLI
Počet stran: 344
Rok a měsíc vydání: 12/2014
Anotace: Labyrint byl teprve začátek. Nalezením cesty z labyrintu to mělo skončit... Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila – a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí „raplové“, lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm – skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?
Očekávané pokračování Labyrintu. Kdo četl nebo viděl v kině jedničku (jasně, přikláním se ke knížce, ale i film byl překvapivě povedený), nemohl se dočkat, jak to bude dál. I když jsem měla na programu v pořadníku úplně jiné záležitosti ke čtení, jakmile mi tohle doputovalo domů, otevřela jsem to a neodložila, dokud jsem neskončila.
Kdybych
měla Spáleniště charakterizovat jedním slovem, bylo by to "napínavý".
Ne, bylo by to "sakranapínavý", protože to bylo něco. Pamatujete, jak
byl v Labyrintu pomalejší rozjezd, seznamovali jsme se s prostředím a
situací. Tak tady vůbec. Zombíci hned na druhé straně, mrtvoly z řad
našich oblíbenců hned vzápětí. Radím vám, nemějte nikoho moc rádi,
protože nikdy nevíte, kdo dojde do cíle.
Někde v knize je řečeno, že hrdinové nemají věřit nikomu a ničemu, ani vlastním očím a uším. Říkala jsem si, tak svým smyslům snad věřit můžu, ne? No a Dashner to napsal tak, že vážně nemůžu, nakonec z toho nejsem překvapená a ještě ho pochválím, jak skvěle se mu podařilo mě zmást, odrovnat, naprosto dostat.
Byla jsem trochu skeptická, young adult už není úplně moje věková skupina, vcelku ráda to čtu, ale každého díla se přece jen trochu bojím. Každopádně Spáleniště bych doporučila i těm z vás, co YAovky nemusí, za to mají rádi napětí od začátku do konce, nečekané zvraty, hodně mrtvol, žádnou romantiku a nechutné příšerky, popsané do takových detailů, že se vážně dost obávám jít na to do kina.
Tato recenze byla psána pro web Databáze knih.
Někde v knize je řečeno, že hrdinové nemají věřit nikomu a ničemu, ani vlastním očím a uším. Říkala jsem si, tak svým smyslům snad věřit můžu, ne? No a Dashner to napsal tak, že vážně nemůžu, nakonec z toho nejsem překvapená a ještě ho pochválím, jak skvěle se mu podařilo mě zmást, odrovnat, naprosto dostat.
Byla jsem trochu skeptická, young adult už není úplně moje věková skupina, vcelku ráda to čtu, ale každého díla se přece jen trochu bojím. Každopádně Spáleniště bych doporučila i těm z vás, co YAovky nemusí, za to mají rádi napětí od začátku do konce, nečekané zvraty, hodně mrtvol, žádnou romantiku a nechutné příšerky, popsané do takových detailů, že se vážně dost obávám jít na to do kina.
Tato recenze byla psána pro web Databáze knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat