Silo - Hugh Howey Nakladatel: Knižní klub
Počet stran: 496
Rok a měsíc vydání: 06/2014
Anotace: V
silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít,
milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch
čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech
udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko
ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme
vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch?
Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec
znát? Silo je jedinečný postapokalyptický sci-fi thriller, který lze
číst jako varování i jako věštbu. I proto se setkal s nebývalým
celosvětovým čtenářským zájmem a ohlasem.
Co
se této knihy týká, byla jsem zvědavá na pojetí podzemního žití, když
už jsem jedno dílo, podle mě podobného typu, četla a to Plástev jedu.
Nakonec jsem zjistila, že se jedná o jiný způsob bydlení pod zemí, takže
mě čekal úplně nový příběh.
Na přebalu je zobrazeno právě ono silo, ve kterém momentálně lidé žijí. Nemohou na povrch, který je zamořený toxickými látkami. Obrázek je překvapivě do detailu, takže jsem dlouhou dobu trávila pozorováním jednotlivých pater, lidiček a ostatních věcí, co jsou tu nakresleny.
Prvním problémem bylo, že jsem se do příběhu vůbec nemohla začíst. Nevím proč, i když od začátku to bylo relativně zajímavé, nový svět, nová pravidla, objevování a seznamování. Ale něco mi vadilo. Možná hodně příběhů najednou, o každém, o kom se mluví, totiž autor podá kompletní historii, včetně příbuzenstva a jejich pracovní pozice.
Na druhou stranu, to byla i jedna z věcí, co mě na knize zaujaly, propojenost všech příběhů dohromady. Nikdo a nic se tam nevyskytne zbytečně, o čem se dozvíme, má později většinou nějakou roli či alespoň roličku. Nevím, zda toto nebylo důvodem, proč jsem se nemohla zpočátku ponořit do děje, zda by nebylo čtivější vyprávění o něco zkrátit a nevkládat tolik zápletek navíc.
Chválím skvělou myšlenku a výborně propracovaný podzemní svět. Věřím, že v reálu by nám to nefungovalo, ale se všemi detaily, které byly autorem vymyšleny a popsány, to není až tak daleko od věci. Čeká nás taky hodně vypjatých situací, soucítění s hlavními hrdiny a nepředvídatelnost děje. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tolik minula se svými předpoklady. Potenciál měla kniha vážně obrovský a myslím, že se ho vesměs podařilo využít.
Na přebalu je zobrazeno právě ono silo, ve kterém momentálně lidé žijí. Nemohou na povrch, který je zamořený toxickými látkami. Obrázek je překvapivě do detailu, takže jsem dlouhou dobu trávila pozorováním jednotlivých pater, lidiček a ostatních věcí, co jsou tu nakresleny.
Prvním problémem bylo, že jsem se do příběhu vůbec nemohla začíst. Nevím proč, i když od začátku to bylo relativně zajímavé, nový svět, nová pravidla, objevování a seznamování. Ale něco mi vadilo. Možná hodně příběhů najednou, o každém, o kom se mluví, totiž autor podá kompletní historii, včetně příbuzenstva a jejich pracovní pozice.
Na druhou stranu, to byla i jedna z věcí, co mě na knize zaujaly, propojenost všech příběhů dohromady. Nikdo a nic se tam nevyskytne zbytečně, o čem se dozvíme, má později většinou nějakou roli či alespoň roličku. Nevím, zda toto nebylo důvodem, proč jsem se nemohla zpočátku ponořit do děje, zda by nebylo čtivější vyprávění o něco zkrátit a nevkládat tolik zápletek navíc.
Chválím skvělou myšlenku a výborně propracovaný podzemní svět. Věřím, že v reálu by nám to nefungovalo, ale se všemi detaily, které byly autorem vymyšleny a popsány, to není až tak daleko od věci. Čeká nás taky hodně vypjatých situací, soucítění s hlavními hrdiny a nepředvídatelnost děje. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tolik minula se svými předpoklady. Potenciál měla kniha vážně obrovský a myslím, že se ho vesměs podařilo využít.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju Knižnímu klubu.
Žádné komentáře:
Okomentovat