Nakladatel: Knižní klub
Počet stran: 432
Rok a měsíc vydání: 02/2014
Anotace: Ze
stockholmského přístavu v noci zmizel náklad pašovaných cigaret, na
molu zbyla jen mrtvá těla dvou neznámých mužů. Případ pochopitelně
přitáhne pozornost médií včetně Večerníku, kam se po prožitém osobním
traumatu vrátila Annika Bengtzonová, toužící získat zpět respekt i
(sebe)důvěru. Při přípravě podkladů pro reportáž narazí na podivnou
organizaci Ráj, která údajně pomáhá obětem vyhrožování získat novou
identitu. A pak se náhodou setká s Aidou, pravděpodobně jedinou svědkyní
událostí v přístavu, nyní zoufalou ženou, pronásledovanou vrahem...
Třetí kriminální případ novinářky Anniky Bengtzonové z pera švédské
bestselleristky Lizy Marklundové.
Když
jsem viděla na tuhle knížku reklamu v televizi, byla jsem dost
překvapená, ani nevím, jestli jsem viděla reklamu mezi filmy na nějaké
jiné dílo, ale myslím, že tohle bylo poprvé. Byla jsem tedy hodně
natěšená, že to musí být vážně něco. Nakonec jsem trochu trošičku
zklamaná, neříkám, že to nebylo dobré, ale nebylo to excelentní, jak
jsem po té mediální masáži čekala.
Obálka
je tematická, pochopila jsem sice až někde v půlce knížky, na co to
koukám, ale i tak se mi líbila. Černá postava vystupující ze světla,
barvy moc hezky laděné.
Ústředním
provaděčem je nám Annika Bengtzonová, novinářka ve Večerníku. Má toho
hodně za sebou, bylo jí v minulosti ublíženo na zdraví, ale hlavně na
duši. Snaží se dostat zpět na vrchol své kariéry, na denní reportérku z
nynější noční korektorky. Jako osoba mi byla moc sympatická, trochu
nemehlo, melancholická, ustaraná, dobrosrdečná, pilná a nikdy se
nevzdává. Možná spadne, chvíli si poleží, ale hned hledá sílu na
vstávání.
Trvalo
mi docela dlouho se začíst, ale pak už jsem to vzala téměř na jeden
zátah. Na podobných příbězích mám ráda, když čteme o různých lidech v
různých situacích, zpočátku nevíme, na koho se máme zaměřit a až po čase
do sebe všechno začne zapadat, osoby a příběhy spolu nějakým způsobem
souvisí. V knížce je několik zápletek najednou, dozvíme se hodně o
situaci v Srbsku. Autorka sice říká, že je vše smyšlené, ale myslím, že
jakési střípky pravdy by tam klidně být mohly, když z hodin dějepisu tu
situaci známe.
Co
mě fascinuje je, jak smyšlený novinář přijde ke smyšlené osobě, kterou
okamžitě najde, Stockholm Nestockholm, okamžitě ho k ní pustí, důležitá
osoba nedůležitá osoba, hned jí vše zodpoví, se všemi detaily a
libůstkami kolem. Trochu nereálné, úsměvné, ale je mi jasné, že jinak by
tomu na kloub přijít nemohla.
Co
mě hodně mrzelo, bylo jakési (absolutně zbytečné) shrnutí jednoho z
předchozích děl autorky. Aniž by to mělo jakoukoliv souvislost najednou
čtu něco na způsob Annika byla přepadlá od toho incidentu ve Studiu 6
kdy se jí stalo to a to a dopadlo to tak a tak. Studio 6 je předchozí
dílo autorky, nikde ale není řečeno, že Svědek je pokračováním, volným
pokračováním, navazujícím dílem, nic. Předpokládám, že jediné co je
stejné, je hlavní postava, novinářka, řešící další případ. Chtěla jsem
si předchozí díla přečíst, teď ale nevím, kolik mi toho bylo prozrazeno.
Závěrem
ještě jednou zopakuji, že od knihy jsem čekala víc, rozhodně ale nebyla
žádným zklamáním. Když jsem se přeorientovala ve svých očekáváních, jde
o příjemnou kriminální četbu.
Za recenzní výtisk moc děkuju Severským detektivkám.
Za recenzní výtisk moc děkuju Severským detektivkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat