Nakladatel: Host
Počet stran: 335
Rok a měsíc vydání: 01/2014
Francisca, Mané, Juana, Simona, Layla, Luisa, Guadalupe, Andrea, Ana Rosa, Nataša.
Deset žen, deset příběhů.
Deset osudů, deset vyprávění.
Každé jiné, ale svým způsobem, všechna stejná.
První,
čeho jsem si všimla, byla, jak jinak, moje milovaná obálka. Každá žena,
jiná květina, jiné jméno, ale všechny laděny do stejných odstínů.
Trochu mě zmátlo, deset žen, devět květin? Během prvních pár stránek mi
to ale došlo, takže tuto drobnost velkoryse odpouštím. Na ty kvítky bych
dokázala zírat hodiny, prohlížet si každý detail. Přitom je to tak
obyčejné, bílá obálka a pár barevných květinek. Nápadité.
Nebudu
tu vypisovat všechny příběhy všech dívek, slečen, žen, za prvé bych z
toho mohla napsat knížku, kolik toho je a za druhé si to přece chcete
přečíst sami. Jen tedy zmíním, že najdeme úplně všechno. Lásku,
nenávist, bolest, ztrátu, rodinu, slávu, nicotu, deprese, nemoc,
znásilnění, zneužívání, válku, vraždění, děti, zvířata.
Co
všechny spojuje, je terapeutka Nataša, na jejímž sezení jsme se právě
sešly. A také Chile, kde se momentálně nacházíme. Jaké cesty nás sem
dovedly, proč tu jsme, z jakého důvodu, v tom už je ale velký rozdíl.
Kdo
říká, že se nenašel ani v jednom příběhu, tak tomu nevěřím. Nemusíte se
najít v celém příběhu, ale určitě vám budou povědomé alespoň střípky,
události, vyprávění. Já jsem se našla hned několikrát. Hodně jsem
přemýšlela nad svým životem, co bych asi vyprávěla já. Porovnávala jsem
se s ostatními, mají to horší, mají to lepší? A co je tohle za problém,
to si ze mě děláš srandu? A tebe teda lituju, to nezávidím, chudinko, to
je zlé.
Hrdinky
jsou různého věku, vzdělání, různého náboženského vyznání a co mě
udivilo, že to bylo poznat i na jejich mluvě. Tak trochu střelená
devatenáctka vypráví jak paří a bere koks a vážně bych věřila, že
autorce knihy je devatenáct, katolička přimotá do svého vyprávění Boha
do každé druhé věty, mluví honosně a vznešeně, to už autorce není
devatenáct? Jak to udělala? Moc se mi to líbilo, ženy v knize se opravdu
mění a vypráví jedna po druhé. Ze začátku se mi stávalo, že se mi
příběhy pletly dohromady, proto jsem pak přešla na metodu - po dočtení
kapitoly o jedné si dá chvíli pauzu, vstřebat to a až pak pokračovat ve
čtení a hned jsem vše vnímala lépe.
Jedná
se o milou a oddechovou četbu, propletenou mnoha moudrostmi, platícími
ať jsme bohaté, chudé, smutné, veselé a žijeme v Chile nebo v Česku.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju nakladatelství Host.
Žádné komentáře:
Okomentovat