Nakladatel: Omega
Počet stran: 192
Rok a měsíc vydání: 03/2014
Anotace:
Jsme v Paříži devatenáctého století. Krásná a něžná kurtizána Markéta
Gautierova se seznámí s Armandem Duvalem, který se do ní beznadějně
zamiluje. S postupem času i kněžka lásky otevře své srdce, jenže jejich
vztah je pro tehdejší společnost a obzvlášť pro Duvalovu rodinu naprosto
nepřijatelný. Dáma s kaméliemi patří mezi nejvýznamnější romantické
romány. Příběh nešťastné lásky je částečnou autobiografií Alexandra
Dumase mladšího, jenž se s čtenářem podělil o krásu i šílenou bolest,
kterou prožil ve vztahu se slavnou hetérou Marií Duplessis.
Jako
obvykle se nejdříve seznámíme s obálkou. Tato klasika je oděna do
nádherného šatu. Nápisy jsou vystouplé a lesklé, zatímco pozadí matné.
Na zadní straně obalu je květina, musíme však knihu naklonit, abychom ji
viděli, takže ji nejdříve cítíme pohmatem a až pak začneme pátrat, co
to tam vlastně cítíme. Povedené.
Jak
se dozvídáme v anotaci, ocitáme se v devatenáctém století, kde se náš
děj točí kolem mladého právníka z dobré rodiny a známou pařížskou
kněžkou lásky. Co mi příběh připomněl? Pretty Woman. Oproti tomuto
filmovému dílku však v knize najdeme v příběhu mnohem větší hloubku a
smysl.
Je
pravda, že hrdinové jsou občas až k uzoufání naivní, tak nějak mi to
ale vůbec nevadilo a moc jsem jim fandila, často jsem se do té naivity
ponořila s nimi. Když byli šťastní, byla jsem šťastná s nimi, když měli
trápení, trápila jsem se s nimi. Líbilo se mi, že mi bylo naznačeno, že
se něco děje, ale ještě několik stran jsem byla ponechává v nevědomí a s
vlastními dohady.
Miluji
klasická díla, no řekněte, kde jinde narazíte na slova jako "řka",
"uzřel jsem", "která naň čekala"? Tohle je prostě nesmrtelné. Přiznám,
že jsem zpočátku měla problém se začíst, dlouho jsem četla jen
"obyčejná", rozumějte ne-klasická, díla, ale po chvíli jsem si zvykla a
kolikrát, když na mě někdo při čtení promluvil, jsem pak nevědomky
použila nějakou tu větičku na svou rodinu. No smáli se mi, co vám budu
povídat, ale mě to přišlo jako ubezpečení, že na tuhle knížku jen tak
nezapomenu.
Věděla
jsem, že má jít o jeden z nejromantičtějších příběhů, ale moc jsem
nevěřila, že mě něčím překvapí. A musím uznat, že překvapilo. Začátek
knihy byl pomalejší, ale s každou další stránkou jsem četla s větším a
větším zaujetím. Knihu jsem odkládala s třesoucíma rukama a s dojetím.
Kdo
z nás nebyl ne/šťastně zamilován a kdo z nás nechtěl být někdy
zachráněn. Kdo z nás však zná slova jako vina, nesobeckost, odpuštění,
oběť? Tento příběh mě donutil se zamyslet nad tím,
co bych v této situaci dělala já, jak bych se byla zachovala, tím spíš,
když si uvědomím, že tento příběh je částečně autobiografický!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.
Žádné komentáře:
Okomentovat