RC: TEGMINE

Soňa Sirotková    

Tegmine

Tigris, 2016
Počet stránek: 314

Anotace: Zdá se, že Vroni je na světě úplně sama. Nepamatuje si své jméno, odkud přišla, ani co se jí stalo. Nikdo ji nehledá. Vzpomínky se nevrátí po celý dlouhý rok v léčebně. A tak se lékaři rozhodnou pokusit se vrátit jí pamět tak, že ji umístí do malebné Lenory spolu s ošetřovatelkou, která bude předstírat její babičku. Uprostřed šumavských lesů má tedy žít jako obyčejná středoškolačka. Jenže s příchodem Vroni se v poklidné Lenoře odehraje smršť tragických událostí a do života ji vstoupí tajuplný Ben. Je Ben někdo z její zapomenuté historie a přišel jí pomoct, nebo ohrozit na životě? Jsou jeho schopnosti podivuhodným talentem, nebo nadpřirozenou mocí někoho, kdo už možná není lidskou bytostí? 

Kdybych tuhle knížku měla ohodnotit hvězdičkou nebo procenty, tak upřímně nevím. Když jsem do ní šla, říkala jsem si fajn, česká autorka, to se musí podporovat. Anotace vypadala taky lákavě, nakladatelství sice vůbec neznám, takže nemůžu soudit podle předchozí tvorby, jak kvalitní literaturu si berou na triko, ale ok, nevadí. 

Pak jsem začala číst a o můj bože to bylo tak hrozný. Vypadalo to na "špatnej re-make" Stmívání nebo spíš parodii na Stmívání a nevěděla jsem, jestli to autorka myslí vážně nebo co si to s námi hraje. Ale protože mám úchylku, že nemůžu nechat knížku nedočtenou, ať je sebehorší, tak jsem četla dál a trpěla.

Postupem času, nevím, jestli jsem si zvykla na styl psaní, který je hodně young adult a přizpůsobený mladším, nebo to začalo být lepší nebo nevím, ale najednou jsem pochopila u pár věcí, co tím bylo myšleno, jak to bylo myšleno a ehjle, ono to začalo být fakt dobrý!

Takže zmatení jak lesní včela na louce a ok pokračujeme dál. Měla jsem nějaké tipy, jak se to vyvrbí, ale spletla jsem se, naštěstí to bylo ještě lepší a pointa vcelku nečekaná, pak zvrat, když už jsem si myslela, že se blížíme do finále a je jasno, no nebylo. Nebudu vás napínat, nešla jsem spát a dočítala, překvapilo mě to hodně, námět super, provedení pro mě slabší, ale pro mladší věkovou kategorii, pro kterou je to určené, jasná pecka. 

Závěrem shrnutí? První půlka děs, druhá půlka bomba. A určete z toho nějaká procenta? 50 jako průměr? To mi moc nesedí. Nevím no, asi si udělejte názor radši sami. Za mě, určitě půjdu do pokračování, protože mě dost zajímá, co z tohoto příběhu autorka ještě vytáhne. Hlavní mínus? Musíte se dostat k tomu zajímavému, abyste pochopili, proč to do teď bylo tak prapodivné (a to je slabé slovo). Bojím se, že ne každý má takovou výdrž. Pokud to ale překonáte, dál se vám to líbit bude, vážně.