HUMBOOKFEST2017

Napsat článek na tohle téma není vůbec jednoduchý. Za prvé proto, že 99 procent knihomolů ho už napsalo. A za druhé, protože použili už veškeré možný cesty, jak to napsat. Takže tady jsem jenom já se svým trapným opakujícím se článkem.

Loni jsem na Humbooku nebyla a už někde jsem psala, že toho nelituji. Nedalo se tam dýchat, nedalo se tam sedět, všichni se na sebe mačkali, nic pro mě. Ale letos nové prostory slibovaly lepší podmínky a navíc to mělo díky ambasadorům i obří promo, takže když odpadla ta vlna, kdy mě dvacet stejných článků na ambasadorských blozích odrazovalo, začala jsem se pak i dost těšit.

Byla jsem ráda za VIP balíček, těšila jsem se na dárečky, jak by ne. Dostali jsme tašku (na tu jsem se těšila zdaleka nejvíc, neee nejsem "taškovej úchyl"), reading copy knížky, placky, letáčky a tak. Překvapilo mě, že o knížce, co jsme dostali, jsem slyšela a viděla ji poprvé. Vůbec jsem nepochytila, že by něco takového měl vyjít, neviděla jsem obal, název, autorku, jakékoli promo, nic. Ještě jsem to nezačala číst, tak uvidíme. Poinformuju časem.

Co se mých plánů týkalo, chtěla jsem v podstatě celou dobu být u hlavní stage na zahraničních autorkách. Přece jen, není to jen tak někdo, koho bych viděla denně po Praze, nebo koho bych měla ještě kdykoli v životě šanci vidět :-D Nakonec jsem to ale tak nějak přehodnotila, od Jenny Han jsem nic nečetla, od A.G.Howard jsem Šepotání nedočetla, nelíbilo se mi, takže jsem byla jen na Joelle Charbonneau, a toho teda rozhodně nelituji, byla boží. Neviděla jsem vystoupení celé, přecházela jsem z jiného programu, ale i ta chvíle, co jsem viděla, se mi líbila.

Celý výstup jsem viděla u Vilmy Kadlečkové, autorky Mycelia, na to jsem se těšila, moc. Za prvé proto, že mám tu čest, že je Vilma moje kamarádka, za druhé jsem ji chtěla podpořit, protože se bála, že oproti těm "bombám" z Ameriky bude mít prázdný sál. No a to víte, že neměla. Moc mě potěšilo, kolik lidí se zajímá o českou sci-fi a fantasy scénu. I když si nejsem moc jistá, kolik z nich to četlo a kolik z nich se teprve chystá, ale to je fuk, hlavně že to zaujalo.

Z workshopů jsem navštívila seminář Olgy - jak fotit, oběhla jsem svíčky a záložky, nic jsem ale nevyráběla, jen jsem to chtěla prohlédnout, a viděla jsem besedu s bloggery. NE!!!koupila si žádnou knížku, což bylo štěstí, že jsem byla líná to táhnout tramvají a busem domů, jinak bych zase utratila majlant, pokecala se známými, podívala se kolem a to je asi tak všechno, jelo se domů.

Nebudu tu psát, že záchody byly horor a šatny nic moc, že na knížky byla fronta až ven a že ještě, že jsem nechtěla podpis autorek, jinak bych tam stála do teď, protože to se prostě děje a jsou to věci, se kterými nic neuděláte. Milion lidí, tři autorky, každá píše jen jednou rukou, to nezměníte. Stav záchodů po použití milionem lidí, taky nezměníte.

Trochu nevyřešené bylo jídlo, pití jsem měla s sebou. Mrzelo mě, že se nedostalo na všechny s tetováním (fronta) a nevyužila jsem instagraf (to jsem ale asi byla jediná, všichni ostatní to sdíleli). No proč to všechno píšu, stejně jste tam byli a máte svoje zážitky - nebo jste tam nebyli a už jste o tom stokrát četli. Takže tolik k mému Humbooku :)