Vánoce se blíží a já tu mám pár kousků, které pro vás čtu a chystám, určitě sledujte storiesky a projedeme je tam spolu. Tady se podíváme, co kdy kde a proč :)
Sběratel mušlíAnthony Doerr
Nakladatel: Moba
Rok a měsíc vydání: 2016/10
Počet stran: 240
Anotace: Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách – touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování.
Tady není ani potřeba moc dodávat, jméno autora mluví samo za sebe. Mě lákalo i pobřeží Afriky, mám tato místa ráda. Není to jediné misto, kde se v příběhu dostaneme, ale strávíme tam času dost, na to, abychom zjistili, jak to tam chodí a co se děje. Co mě osobně, znáte to, deptalo, byl ten pejsek, celou dobu jsem se bála, je mi jedno co ostatní, ale bože ten pejsek! Klasická já no :-D
Přístav nadějeGeorge Nina
Nakladatel: Moba
Rok a měsíc vydání: 2016/10
Počet stran: 312
Anotace: Příběh plný laskavosti, vřelosti a životní moudrosti o tom, že nikdy není pozdě změnit svůj život. Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...
Paříž, Paříž, Paříž, to bych mohla číst pořád. Snad se tam už letos podívám, to jen tak na okraj. Příběhy se sebevražedným tématem nejsou nikdy lehké uchopit, popsat to správně, citlivě, nepřehnat. Co se mě týče, tady se to povedlo. Je to sice klasický - každý může změnit svůj život a všechno bude oukej - příběh, ale já myslím, že kdy jindy by měli lidi víc doufat, než na Vánoce? ;)
Poslední pramenKerstin Ekmanová
Nakladatel: Moba
Rok a měsíc vydání: 2016/11
Počet stran: 472
Anotace: Do životů lidí ve vesnici Černá Voda zasáhne válka. Myrten, dcera Hillevi Halvarssonové, je už dospělá. Do Stockholmu odjíždí s tajemstvím, o němž neví ani Kristin. Její milovaná nevlastní sestra, která utrpěla během války velkou ztrátu, dokáže proniknout skrze zapomnění a spojuje minulost s přítomností. Stále k ní mluví zvuky a vůně hor, zná místa v lese, kde se ozývá dětský pláč. Z příběhu nemizí ani malíř Elis – nyní žije ve Švédsku a i on má své tajemství. Nikdo nezná jeho minulost ani to, odkud přišel. Kerstin Ekmanová si při psaní tohoto románu vychutnávala práci s jazykem a dokázala ho použít geniálním způsobem. Román nelze označit jinými slovy než mistrovské dílo.
Válečná témata já moc nemusím, ale tady mě zaujalo hned zkraje to tajemno, to tajemství a samozřejmě příroda, plus přiznám se, tady obálka prodává. Trochu jsem se bála, je to vždycky risk, neznat vůbec autorku, ale věřím Mobě, takže to nebyl krok vedle.
Vánoční tipy budeme zase probírat online ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat