RC: VLČÍ OSTROV

Vlčí ostrov
Lajla Rolstadová

Nakladatel: Kniha Zlín
Rok a měsíc vydání: 2016/08
Počet stran: 242

Anotace: Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak – žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi dobrovolně žijícími na okraji společnosti v odlehlých oblastech, či se samorosty a podivíny, s nimiž se náhodně potkává - ať už jsou to pěstitelé marihuany, lovci, kovbojové, hippies, dobrodruzi či léčitelé. Navazuje hluboká přátelství, prožívá nesmělou lásku, ale především poznává sebe samu, své touhy i obavy, a učí se žít v souladu s přírodou. Kerouac v sukních po šedesáti letech? Autobiografický román Vlčí ostrov dokumentuje spisovatelčin život na kanadském ostrově, několikaměsíční cestování autem Amerikou a téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel. Autorka líčí tato období překvapivě prostým a upřímným stylem a nenechává čtenáře na pochybách, že všechno, co čtou, je ničím nezkreslená pravda.

Opět se mi potvrdilo, že podle anotace a hlavně, uvědomění si toho, jaké nakladatelství knihu vydává, dokážu tak nějak odhadnout, jak se mi kniha bude líbit, jaká bude, jak na mě bude působit a jaký zanechá dojem. Zlín prostě vydává, jak to nazvat, literaturu vyššího stupně, žádnou brakovku, něco na úrovni. Ale zase pozor, má to háček, nesedne to rozhodně každému.

Vlčí ostrov není žádná nabušená dějovka. Když o tom tak přemýšlím, kromě nákupu nového auta a zatápění mokrým dřevem tam asi nic akčního nebylo. Ale o tom tohle dílo není. Sáhněte po něm, pokud jste milovníci přírody, samoty, cestování, objevování. A to jak okolního světa, tak sebe sama.

Jde o autorčinu autobiografii. To na čtenáře vždy zapůsobí, když tohle ví předem a říká si, tohle je pravda, takhle se to vážně stalo? To je děsný / milý / super / hrozný / úžasný. Má to prostě jiný dopad, než když čteme fikci. A taky to člověka, nebo alespoň mě určitě, donutí více o tom přemýšlet. Jak bych to udělala já? Co bych si myslela / cítila?

Jediné, co mi trochu vadilo, nebo možná ne vadilo, ale přišlo divné, ale pokud je to podle skutečnosti, proč ne, každý jsme nějaký a každá země je nějaká, je lehká naivita hlavní hrdinky a lehce nereálné plynutí všech událostí do sluníčkových vyústění. Já nevím, ale tady ne každý, koho potkáte, je váš BFF (best friends forever), pozve vás domů, uvaří vám a zůstanete u něj nakonec bydlet na půl roku. Opakuji, dobře, možná je to mentalita národa, ale mě to nesedělo, pořád jsem čekala, kdy někoho zbijí / zabijí / vykradou apod. Češka no.

Závěrem mě nadchla obálka. Krásně sedí k tématu a nastíní vám situaci toho, s kým se v knize setkáte. Upřímně? S naprosto úplně nejvíc divnými individui, ale věřte mi, budete je mít rádi.