RC: TOUHY DŽENDEHO DŽONGY

Touhy Džendeho Džongy
Imbolo Mbue

Nakladatel: Kniha Zlín
Rok a měsíc vydání: 2016/05
Počet stran: 408

Anotace: Džende Džonga emigroval z Kamerunu do New Yorku, aby zajistil sobě, své ženě a synovi lepší budoucnost. Po několika měsících téměř otrocké práce se na něj usměje štěstí a získá práci snů – začne pracovat jako osobní řidič Clarka Edwardse, vysoce postaveného manažera v bance Lehman Brothers. Džende má poprvé v životě dobře placenou práci a dokáže zabezpečit nejen svou rodinu, ale i podporovat příbuzné v Kamerunu. Džendeho žena začne vypomáhat v Clarkově domácnosti a zdá se, že po letech strádání a tvrdé práce čeká Džendeho rodinu klidná budoucnost. Džendeho sny se však začnou rozplývat poté, co na povrch vypluje pravda o finančních machinacích banky Lehman Brothers a když se Clarkova na pohled dokonalá rodina zhroutí pod tíhou utajovaných skutečností. Tehdy se naplno ukáže, že Džendeho život v emigraci stojí na vratkých základech a on musí učinit jedno ze svých nejtěžších osobních rozhodnutí.

Od kamerunské spisovatelky čtu něco prvně. O to více jsem byla zvědavá. Na knihách mám ráda, když se dozvím něco charakteristického pro tu kterou zemi. I když se náš pčíběh odehrává v Americe, jako bychom v Kamerunu byli. Rodina Džendeho na svou rodnou zemi často vzpomíná a tím, že se i v New Yorku stýká s přáteli ze své domoviny, kteří emigrovali před nimi, dozvíme se mnoho i o zvycích, tradicích apod.

Problém ale je, že Džende Džonga ještě neemigroval, pouze žádá o zelenou kartu. Jsou s tím samozřejmě velké problémy, které prožíváme s ním. Myslím, že v dnešní době migrantů je tohle docela zajímavé téma, vidět a zjistit, co všechno se musí v Americe, pokud se tam chce člověk usadit. Sice nejde o masovou akci, jako se ve světě děje ve skutečnosti, ale máme tu pouze jednu rodinku z Afriky, ale určitě to není ojedinělý příběh, něco takového se prostě děje.

Další, co mě hodně zaujalo, bylo zapojení ekonomické krize. Přiznejme si, že u nás to neproběhlo až tak horce, neztráceli jsme domy, rodiny, veškerý majetek, sami sebe. A tak jsem si ráda přečetla, jak to probíhalo v epicentru, jak lidé trpěli, jak to zamotalo jejich životy a kolik z nich to dovedlo k tragickým koncům.

Skrz Džende Džoudyho se seznámíme ještě s rodinou Edwardsových, kde se stane, díky pomoci přátel, řidičem a získá tak práci snů, nic stejně dobře placeného nemá šanci nikde sehnat, ani kdyby si sehnal dvě jiné práce, mytím nádobí ve všech restauracích města rodinu nezabezpečí. A tak při převozu rodiny, kamkoli, vidíme střípky ze života bohaté smetánky a pozorujeme, jak se krize dotkla jich. 

Tohle dílo jde spíše pozvolným tempem, ale moc dobře se čte. Všechno plyne přirozeně a když se blíží katastrofa, cítíme pomalou gradaci, která nás ještě trochu napne, i když už víme, jak to asi skončí, stejně doufáme a přejeme našim hlavním hrdinům štěstí, protože tolik nepřízně osudu, přes tak tvrdou a usilovnou a pečlivou práci, nejsme schopni překousnout a věříme, že dojdou svému americkému snu o lepším životě.