RC: FARMA

Farma
Tom Rob Smith

Nakladatel: Knižní klub
Edice: Edice světový bestseller
Rok a měsíc vydání: 2016/04
Počet stran: 320

Anotace: Daniel je přesvědčen, že jeho rodiče si po odchodu z Londýna užívají klidný důchod na odlehlé farmě v matčině rodném Švédsku. A pak mu jednoho dne zatelefonuje otec. „Volám kvůli matce… Není v pořádku… Fantazíruje – vidí hrozné, hrozné věci.“ Daniel si okamžitě zarezervuje letenku do Švédska, když vtom má další hovor. „Tvůj otec s tebou už určitě mluvil,“ ozve se matčin hlas. „Všechno, co ti ten člověk řekl, je lež… Počkej na mě na Heathrow…“ Daniel je zničehonic nucen rozhodnout se, komu věřit. Matčinu tvrzení o děsivém zločinu, o spiknutí, na němž se podílí i jeho otec? Otcovu přesvědčení o matčině duševní nemoci? Klíčem je příběh plný znepokojivých detailů a hlubokých tajemství z minulosti – navíc Daniel skrývá jedno čerstvé, současné…

Tom Rob Smith je můj oblíbený autor, jeho Dítě č. 44 jsem zhltla a do teď na to vzpomínám. Proto jsem byla hodně v očekávání nad touto jeho další knihou. Oproti ostatním to není série, ale pouze jednodílná záležitost, což vypovídalo o tom, že musí všechno rozehrát a skončit na relativně malém prostoru.

Navíc mě překvapilo, že kniha má jen něco málo přes 300 stran i když vypadá mnohem širší! Asi kvalita papíru, tloušťka, nevím nerozumím tomu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to rozepsal na 500, od něj se dá číst snad i toaletní papír. 

A ještě jedna zajímavost, jestli se ke knize dostanete někde naživo, podívejte se na obálku, vypadá, jako by byla na několik místech zamatlaná, od prachu, od bůh ví čeho, děsně mě to deptalo a pořád jsem se ji snažila čistit, než jsem si v knihkupectví ověřila, že tak vypadají všechny, ne jen moje. Jinak obálka povedená, minimalistická, plná očekávání a symbolizující tragédii už podle přebalu.

Zpočátku to vypadá na nějakou beletrii s homosexuální tematikou, tak jsem si říkala, že by taková změna tématu? No velmi brzo se to rozjelo krimi směrem, takže spokojenost. I když pokud čekáte, že to bude jako předchozí díla, tak není, je to úplně jiné. Dítě č. 44 bylo hodně brutální, téměř nechutné. Toho se tady (díky bohu / bohužel? nemůžu se rozhodnout) nedočkáme. Kniha jde spíše do psychologična, což jsem já osobně hodně přivítala.

Hlavní hrdina je sympaťák, mladý kluk. Celý příběh spočívá v tom, že jsou nám podávány dvě historky, obě s diametrálně odlišným koncem a my, stejně jako hlavní postava nevíme, kderému uvěřit, který je ten správný. 

Autor si s námi skvěle hraje, podá nám věrohodné spojitosti a doklady na obou stranách vyprávění a my jsme dokonale zmatení, chvíli přikloněni sem, chvíli tam. Z psychologie a krimi se dostaneme do thrillerové zápletky, která je tedy vzatá hodně hopem, jak jsem říkala, klidně bych zvládla dalších 200 stran, ale i tak to autor vcelku vše zvládl dovysvětlit a dohrát do konce, kdy zjistíme, že v tom klubku lží bylo další klubko a že všechno je ještě zamotanější, než jsme si původně mysleli, ale zároveň že rozuzlení j ještě suprovější, než nás samotné napadlo. 

Dozvíme se, že i když si myslíme, že někoho stoprocentně známe, znát ho vůbec nemusíme, jak je lehké ukrývat skutečnosti i před svými nejbližšími, ať už pro jejich, nebo pro naše, dobro. Klasické nic není jak se zdá potkáme i ve Farmě.