RC: NÁKLAĎÁKY VOLVO

Náklaďáky Volvo

Loe Erlend

Nakladatel: Kniha Zlín, 2017

Série: Doppler 2. díl

Počet stran: 232

Anotace: Vtipný a lehce absurdní román o tom, kam v životě může vést píle a zodpovědnost Do värmlandské krajiny přichází muž. Jmenuje se Doppler. Andreas Doppler. Je to Nor. Má s sebou ročního losa Bonga. A syna Greguse. Los kráčí v jeho stopách po stezičce a syn spí na potahu taženém losem. Ačkoli je pozdě večer, nic nenasvědčuje tomu, že by Doppler brzy hodlal někde složit hlavu. Co dělá ve švédských lesích? Těžko říct. Možná mu bylo Norsko příliš těsné a potřeboval se trochu porozhlédnout po světě. Rozhodl se opustit oslavu, zatímco ostatní se u stolu ještě bujaře veselili. Brzy se bude podávat káva a doutníky, ale Doppler se zvedl a šel. Cosi hledá. Hledá dobré lidi. Hledá souvislosti a spořádanost. Náklaďáky Volvo jsou pokračováním úspěšného románu Doppler a líčí osudy stejného hlavního hrdiny a stejného losa na cestě Värmlandem. Doppler se tu setkává se skautem, který prospal venku dvacet pět tisíc nocí, a se stařenkou holdující marihuaně, která chce změnit svět. I tento Loeův román nabízí velkolepou rozpustilou zábavu, v níž specifický loeovský tón souzní s úsměvným naivismem a melancholickou závažností.

Doppler je zpátky a je ještě šílenější než dřív! Z prvního dílu jsem byla naprosto bombasticky nadšená. A i tady pokračuje vypravěčův skvělý styl psaní. Ale hned na úvod musím říct, že kolem a kolem, jednička se mi líbila víc. Autor je v tom poznat stejně, ale příběh mě zaujal víc. Teď už ale budu jen chválit.

Doppler putuje s losím mládětem Bongem přes hranice a v této knize není jediným hlavním hrdinou. Setkáváme se ještě s Maj Britt a von Borringem. Oba se sem hodí, jsou jednoznačně šílení a střelení jako Doppler, i když si to o sobě ani jeden nemyslí. Maj Britt je důchodkyně, hulička, reggae vyznavačka a von Borring je skaut, spí venku a miluje ptáky. Což možná nezní ještě tak zvláště, ale věřte, že Erlend Loe z toho udělá takovou motanici, že nebudete stačit vnímat.

Miluju ten sarkasmus, ty suché vtipy, až se za břicho popadám. Málo kdy se směju u knížek hlasitě, ale tady se mi to povedlo několikrát (ale zase musím podotknout, že méně krát než u prvního dílu). Ty absurdity které autor chystá a do kterých naše oblíbence staví, to byste nevymysleli.

Dozvíme se spoustu věcí o Švédsku díky vyprávění Maj Britt a dozvíme se díky ní taky spoustu o Volvu, vlastně o dost víc než bych v té knize potřebovala. Ale zase, je to tak sucharský a tak absurdní, že to tam patří no. Celou dobu skrze ní a von Borringa autor vypráví tolik nesmyslů a zbytečností, že v tomto díle je asi tak milionpadesát podpříběhů, včetně receptů na rajčatovou polévku a kosa na pivu. Jak říkám, to byste nevymysleli. Autor kolikrát použije větu - to říkám já, autor, nebo - tady do toho vstoupím já, autor apod. a sdělí nám nějakou další bombu. Já nemůžu jinak, než to zopakovat. Tohle byste nevymysleli! Miluju to, je to přesně můj šálek humoru a jsem zvědavá, s čím se EL vytasí v posledním díle.

Ale velká výtka! Na mě tam bylo málo losátka :'(