Pasi Ilmari
Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna
Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.
Vydavatelství: Pistorius & Olšanská, 2016
Anotace: Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.
Anotace: Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.
Priestley Chris
Nakladatel: Argo, spol. s r.o. (15.10.2015)
Počet stran: 123
Anotace: Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho, kterého při návštěvě Prahy u příležitosti vydání českých překladů jeho knih město natolik nadchlo, že uvažuje umístit sem děj některého ze svých dalších děl. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno.
Naprosto neznámá, v podstatě nepropagovaná knížka, pro mě naprosto nového nakladatelství. Dozvěděla jsem se o tom náhodou na webu v nějakém knižním videu a zaujalo mě to, tak jsem pro ní musela hned do knihkupectví. Už jen kvůli té obálce! Nádherná! V úvodu jsem se dozvěděla, že jde o dobrovolnou práci žáků Finských studií a jejich vyučujících na Univerzitě Karlově, kdy se rozhodli přeložit a zprostředkovat nám novodobou finskou literaturu. Konkrétně jde o fantasy s přízvisky magický realismus apod., ale já bych to nazvala alternativní fantasy. Co v tom jde jednoznačně poznat je jakýsi severský folklór, tradice, zvyky - rozumíte, trollové, lesní prostředí, zvířato/lidi, pokud se v tom trochu orientujete, asi si dovedete představit, co očekávat. Mě se kniha líbila hodně a co jsem četla hodnocení, lidé, co mají rádi netradiční četbu si dílo také zamilovali. Řekla bych, že to nesedne každému, jde o hodně specifické podání, ale neváhala bych a do čtení se pustila rozhodně znovu. A pro vaši smůlu, teď jsem se dívala a téměř všude je to vyprodáno (a tím téměř všude myslím všude, kde jsem se dívala, ale píšu téměř, kdyby někdo něco našel, ať jsem z obliga).
PŘÍŠERNÉ PŘÍBĚHY VÁNOČNÍ:
Po této knize jsem sáhla kvůli názvu Vánoční. Nějak mívám v létě choutky číst vánoční a zimní historky více než když je chladno. Trochu mě děsilo slovo Příšerné, ale říkala jsem si, obal vypadá dětsky, tak to bude v pohodě. Abych to vysvětlila, nečtu horory, jsem děsný srab a vždycky to blbě nesu. No ale to jsem ještě nevěděla, že Příšerné znamená více méně hororové. Žádné happyendy, žádné sluníčkové vyprávění, ale vraždy, strašení, duchové, krev, nevysvětlitelná úmrtí. Ale víte co, ono se mi to líbilo. Jasně, číst to večer před spaním, sama doma, žádná výhra, ale členění do povídek mám prostě ráda, dáte jednu a dobrou noc, ideální. Jestli je to vážně tak děsivé, jak se mi zdálo, musí spíše asi posoudit nějaký hororově sběhlý čtenář, každopádně dětem bych to určitě nečetla.
Já jsem třeba Liškami tak nadšená nebyla, což je škoda, protože ta obálka je opravdu nádherná.
OdpovědětVymazatNa Lišky bych se ráda mrkla, alternativní texty mám celkem ráda, takže bych si chtěla rozšířit obzory, nejvíc jsem o nich slyšela na YT kanále Martinusáků, ti ji celkem propagovali :)
OdpovědětVymazatNaopak Příšerné příběhy se mi nelíbily vůbec, četla jsem je loni a pro milovníka hororů jako jsem já je to skutečně úsměvné a naopak já bych to dětem klidně četla :D (asi budu jednou trošku morbidní matka) - na druhou stranu já ve dvanácti přelouskala prvního Kinga, tak proč ně :D
Měj se krásně
Příšerné příběhy zní vážně skvěle, určitě si je přečtu :) Lišky asi ne, zvlášť když už jsou vyprodané, ale kdo ví :)
OdpovědětVymazat