RC: LA LOBA

La Loba
Alan Russell

Nakladatel: Kniha Zlín

Rok a měsíc vydání: 2016/09

Počet stran: 368

Anotace: V rozmezí tří let se v hlubinách zmrzlé Aljašky ztratí dvě mladé ženy. Tváří v tvář nehostinné krajině je ruka zákona liknavá a nedůsledná, ale sewardský seržant Hamilton a Greg Martin, manžel první zmizelé, mezi oběma případy vidí jasnou spojitost. Společně jdou po stopách tajemného Grizzlyho Adamse, drsného zálesáka skrývajícího se v divočině. Mezitím se Nina, druhá žena násilím držená v pustině, připravuje na největší klání svého života, v němž zvítězit znamená přežít. Tento thriller z hlavního proudu žánrové literatury vyděluje prostředí Aljašky. Americký stát s nejnižší hustotou zalidnění, v němž se snoubí nedotčenost přírody s extrémní izolovaností, se zde stává jedním z protagonistů příběhu. Autor studoval prostředí a sbíral materiál k této knize přes dvacet let a čtenáři předkládá kromě strhujícího příběhu i řadu fascinujících reálií.

Poslední dobou dost ujíždím na Zlíňáckých thrillerech a detektivkách. Nevybírají si k vydání úplně klasiky, vždycky to má něco trochu navíc, takže ve velkém očekávání jsem se pouštěla do této novinky s, pro mě hodně lákavou, pejskovou obálkou.

První pozitivum této knížky bylo, že jsem se začetla hned od začátku. Většinou mívám problém, než se to rozjede, každopádně tady to bylo napsané tak čtivě už zkraje, že jsem se chytla hned. Ne že by šlo o akci od prvních stran, ale napsané je to vážně dobře, takže není problém. Prvních pár kapitol jsem se trochu motala ve jménech, protože tam je jakési intro a já se divila, kam se ta postava ztratila, ale nebojte, dojde vám to.

Další, co mě hodně zajímalo, byl název. Je to dost netradiční a nejde to nijak vydedukovat (nebo alespoň myslím) a když se dočkáte pointy, je to vážně sladké. Asi ne pro každého, každopádně naprosto můj šálek, takže nadšení.

Asi budu především chválit, ale co mi také skvěle sedlo, příroda Aljašky a život tam. Není to vyloženě zálesácká kniha, ale dozvíme se, jak se tam žije, proč se tam žije, co se tam žije. A je to podáno tak, že byste se z fleku stěhovali, čert vem mínus padesát stupňů, vzhůru na Aljašku. Autor to samozřejmě podává tak, že to není vůbec jednoduché a chce nám předat hlavně tu nehostinnost a komplikace, ale nakonec to vyznívá téměř romanticky (jasně, až na únosce a zabíjení a nepohodlí apod. ).

Když došlo k prvnímu vyvrcholení díla, byla jsem trochu zklamaná a naštvaná, bylo to trochu narychlo, ale vzápětí si to Alan Russell vyžehlí, takže v klidu. Povedlo se mu taky skvěle nalomit mě v očekávání další stránky, pořád jsem čekala, odkud přijde ta pomyslná facka, čekala jsem ji a on mě pěkně pomalu týral a rozkládal.

Pak jsem byla ještě trochu zklamaná z posledních pár kapitol, ale opět, bylo to vyžehleno, takže radím, nedělejte si názor, dokud nedočtete poslední stránku, protože všechno se ještě může nějak nečekaně vyvrbit.