KDO KOMUNIKUJE S BLOGERY - JOTA

Už tu bylo kolikero rozhovorů s nakladatelstvím na téma vydávání knihy apod. A co jsem si vymyslela já? Rozhovory s těmi, kdo se starají o blogery. Zajímá vás, něco o nich? Jak se k práci dostali a co obnáší? A samozřejmě jsem se z nich snažila vymámit pro vás pár tipů a triků pro knižní blogery. Tak mě sledujte a uvidíme, co z nich dostanu.

Uveď se :)

Ahoj, já jsem noční můra všech blogerů… nebo aspoň některých… ok, kecám, jsem prostě Míša. Nevím, jak se uvést, myslím, že ideální je, když si vytvoříte vlastní názor. Asi jsem docela ukecaná, někdy až moc bezprostřední a když chci, umím být i dost otravná. Jsem tak trošku geek, light-knihomol, amatérský gamer, vlastně jsem fanoušek všeho a ničeho; a kávový závislák.

Jaká je tvá pracovní pozice?

V Jotě pracuji už něco málo přes dva roky jako Marketingová kreativní manažerka (i když na vizitce mám jen Marketingová manažerka, což jsou mimikry, aby mě bral někdo vážně). V podstatě jsem hlavně „ta, co rozumí věcem na internetu“. Spravuji sociální sítě, komunikuji s distribučními partnery ohledně společné propagace, vrtám do webu a newsletterů, mluvím do vizuálů (občas si je sama vytvořím), vymýšlím slogany, starám se o propagaci knih online (někdy i offline), snažím se najít kompromis mezi přáním redakce a obchodu atd. Jsme celkem malý tým, takže hodně spolupracujeme a nezřídka se stává, že si fušujeme do práce. Nedávno jsem také začala lokalizovat trailery a stříhat různá propagační videa, takže nezapomeňte kouknout na náš YouTube kanál NakladatelstviJOTA a pokud se vám budou líbit, dát třeba i palec nahoru. O:)

Popiš nám svůj běžný pracovní den.

To se asi nedá ani popsat. Pořád se snažím své práci dát nějaký řád a pořádek, ale stejně nakonec skončím naprostým chaosem a dvaceti otevřenými okny na liště. Hodně se točím kolem mailu a soc. sítí, tabulek (moje noční můra), psaní PR textů a samozřejmě velká součást – kreativa. Problém s kreativní částí však je, že není vždycky proveditelná na povel, takže hledám inspiraci, kde se dá, nezřídka i na blozích.  Často se vyrojí nečekané úkoly a porady nad obálkami apod.Na druhou stranu, rozmanitost mě na mé práci baví asi nejvíc… samozřejmě hned po práci s blogery. ;) A taky popíjím kávu… hodně kávy!

Co kromě typického dne tě může potkat?

Po zkušenostech už čekám jen, až nám do kanceláře nakráčí ufoni pro osobní odběr. Věřím, že by si u nás vybrali. ;) Naučila jsem se očekávat neočekávané, práce s příběhy není totiž jen tak. Každá kniha má svou osobnost, která prosakuje do všech částí práce v nakladatelství. Takže se vám může stát, že jeden skládáte papírovou kostru, vzápětí vedete s grafikem debatu o ideální podobě krvavé šmouhy na banner, abyste následně vymýšleli slogan knihy pro děti. Zajdete na autogramiádu, někdy na veletrh nebo na přednášku o kávě. Zakončit to potom můžete ještě poradou nad názvy knih nové erotické série a večer si dát Skype s pořadatelem brněnského WhoConu nad výsledky společné soutěže… i když, to je vlastně celkem typický den. Tak nevím, asi nakonec ti ufoni.

Byl to vždycky tvůj dream job?

Čtu knihy od malička. Zrovna nedávno mamča vzpomínala, jak mě poslali vždycky spát, aby mě následně našli s baterkou a knížkou pod peřinou. Ale dream job to úplně nebyl, dostala jsem se k té práci náhodou přes inzerát. Proč a jak jsem byla vlastně přijata, doteď vlastně nechápu. Podle vší pravděpodobnosti se něco takového totiž nemělo nikdy stát. A popravdě se ani nestalo, tu práci z inzerátu jsem nedostala, naopak pro mě vytvořili úplně novou pozici (proto mám jen půlku stolu). Asi už taky čekali jen na nějakého ufona.

Co tvá práce a bloggeři?

Blogeři jsou jedním z nejlepších součástí mé práce. Bohužel na ně nemám tolik času, kolik bych si představovala… ale možná to je lepší, aspoň vám do toho moc nekecám. :D Když jsem začínala, dávala jsem šanci skoro všem, kdo napsali. Poslala jsem jim třeba jednu knihu na zkoušku a pak dál pokračovala s těmi, kdo se osvědčili. Postupně jsem si však vytrénovala něco jako šestý smysl, kdy mi stačilo se podívat na blog a během pár sekund poznat, jestli má spolupráce smysl nebo ne. Není to nic těžkého, indicie jsou všude – celkový vzhled blogu, složení příspěvků, jazyková stránka, spolupráce na projektech, aktivita na blogu a samozřejmě i samotné recenze. Nejsem žádný zvláštní pedant na formu recenzí. Hlavně musí mít myšlenku, koncept, a hlavně argumenty, proč hodnotíte knihu zrovna tímto hodnocením. Jak vidím recenzi se schématem: zkopírovaná anotace – zopakování děje vlastními slovy – hodnocení líbilo / nelíbilo, okamžitě okno zavírám a už se nevracím. A ještě jedna věc, nejsem sice gramatický nácek, ale s elementární neznalostí gramatiky typu „Líbyla se mi ta kníška“ na mě, prosím, nechoďte. Hlavně se nebojte, pracujte na sobě, buďte aktivní, pokud se vám líbí konkrétní kniha, napište si o ni, i když zrovna nevyjde, najde se třeba jiná, podobná. A pokud napíšete do nakladatelství, ujistěte se aspoň, že píšete do toho správného. ;)Nedávno jsem radikálně omezila počet blogerů, se kterými aktivně spolupracuji. I tak mám hodně restů. O:) Naštěstí jste neskutečně úžasní a vymýšlíte spoustu krásných projektů a mě neskutečně těší, že vás v nich můžu podporovat.