Jak se po anglicku vytratit v AngliiHana Parkánová-Whitton
Nakladatel: Mladá fronta
Rok a měsíc vydání: 2015/03
Počet stran: 304
Anotace:
Humorné příhody ze života na anglickém venkově. Kniha je volným
pokračováním titulu Jak si na anglické zahrádce vypěstovat českého
trpaslíka a vychází již ve druhém vydání. Popisuje další sžívání Hany a
Paula s půvabným a harmonickým Oxfordskem i jeho laskavými, byť
rázovitými obyvateli a odehrává se na pozadí mnohdy dramatických změn v
Hinstonu. K těm radostným patří několikery svatby a křtiny, smutnou
zprávou je úmrtí matky zámeckého pána. Ani návrat jeho manželky Samanthy
nelze bohužel zařadit mezi příjemné události, neboť její hrabivost
přivede Hinston a přilehlé okolí téměř na pokraj zkázy…
U
této knihy mě na první pohled zaujala obálka. Jen si to představte,
taková ta zapadlá anglická vesnička, kde lišky dávají dobrou noc a kde
si sousedi navzájem chodí půjčovat vajíčka a sůl. Tak přesně tohle ten
zarostlý domeček s anglickým golfovým trávníčkem evokuje.
Od
autorky jsem předchozí dílo nečetla, ale týkalo se stejného tématu. V
pozdějším věku se vdala do Anglie a žije tam se svým manželem. Vypráví
historky co prožila, seznamuje nás s tamním životem, ukazuje kulturu
vesničky na anglickém venkově. A přiznejme si, že tato země je pro
velkou část vysněnou zemí a proto se milerádi seznámíme s něčím bližším,
co se toho týká.
Jedna
kapitola vždy zahrnuje jeden příběh. Nejde o nějaký souvislý děj, kdy v
první kapitole začneme a v poslední končíme, jsou to střípky situací a
historek. Jde o naprosto oddechovou četbu, pro takové to milé, upršené
odpoledne, kdy nálada není nic moc a přemýšlíme, po čem sáhnout, tak
toto je dobrá volba. Na druhou stranu se nad tím ale nedá sedět déle,
při čtení vícero kapitol za sebou jsem upadala do jakési apatie, bylo to
až moc mdlé, když se nadávkuje hodně, takže jsem vždy po jedné či dvou
epizodkách odložila a vrátila se ke čtení až později.
Jste-li
milovníky tohoto státu, určitě si knížku zamilujete. Popisuje slasti i
strasti života tady, i když autorka na konci píše, že je to fikce, tak o
tom mluví tak přesvědčivě, že jsem si skoro jistá, že ve všem lze najít
trochu té pravdy, ze které čerpala inspiraci.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, kde můžete knihu zakoupit.
Žádné komentáře:
Okomentovat