pondělí 16. dubna 2018

RC: TŘI HODINY V ZOO


Tři hodiny v ZOO 

Gin Phillipsová 



Nakladatel: Plus 
Rok a měsíc vydání: 2017/11 
Počet stran: 272



Anotace: Napínavý thriller, kde se v boji o život počítá každá vteřina  Měl to být idylický den, změnil se ale v boj o přežití. Joan si se svým čtyřletým synem užívá v ZOO do poslední chvíle. Několik výstřelů, které zaslechne u východu, ji přinutí s dítětem v náručí utéct zpět do zahrady. Útočníci jsou jim v patách a jsou horší než dravá zvěř. Pro Joan tak začíná závod s časem. Žádný úkryt není dost bezpečný a chvilka nepozornosti ji i syna může stát život. Jak daleko dokáže matka zajít, aby uchránila své dítě?



Tři hodiny v zoo, před vydáním vcelku propagovaná knížka, po vydání mi přišlo, že dost zapadla, nebo alespoň si nevybavuju moc blogerů (žádného?), kdo by o ní psal nebo dokonce nějak básnil. Jakmile se ale někde v názvu píše zoo, musím si to přečíst. I když to není projdeme se v zoo, ale přepadení v zoo, no nevadí.



Začátek byl na jednu stranu hodně rychlý, úvod a šup už se střílí, ale na druhou stranu dost rozvleklý, to, jak se naši hlavní hrdinové schovávají, pak jsou schovaní a pak tam trčíme půlku knížky a řešíme, že malej potřebuje čůrat, pít, má hlad, nudí se, bla bla. To byla část, co mě fakt nebavila. 



Pak přišlo pár kapitol, kdy se na děj díváme z pohledu někoho jiného, než v anotaci avizované matky se synem, tak jsem si říkala, dobrý, to bude fajn, nebude to jednotvárné. No, v zápětí se vracíme k původním postavám a zbytku není už věnován skoro žádný prostor. Je to podle mě škoda, rozbila by se tím jednotvárnost příběhu a určitě by to mělo větší spád, bylo to zajímavější.



Co je ale mo krásné, a to věřím, že já jako nematka to nemůžu ani docenit a přitom se mi to líbilo, byla mateřská láska a to, jak se k němu maminka chovala, co si myslela (a my se to díky autorce dozvíme, nečetrla jsem, jestli má děti, ale vsadím se, že má).



A naopak co mě hodně naštvalo, byla ta zoo. Já a zvířata, no víte. A když do nich někdo střílí a pak čteme, jak jim vytékají vnitřnosti a jejich partněři nad nimi truchlí, věřím, že by se bez toho vyprávění docela i obešlo.



Závěř hodnotím napůl. Na jednu stranu se něco děje, je to akční, spádové, odsýpá to, ale na druhou stranu je to chvílemi až moc, jako kdyby chtěla autorka narvat všechno do poslední deseti stránek. A je to i trochu nereálné, přirovnáním, když jsou na cestě před vámi tři louže, jaká je pravděpodobnost že šlápnete do všech tří, že se po té první nepodíváte na cestu. No, tak něco takového.



Vypadá to, že knížku spíš haním, ale opak je pravdou. Mám momentálně docela čtecí krizi a tohle jsem dočetla relativně na jeden zátah, takže to musí o něčem vypovídat, no ne?

Knihu seženete zde:

3 komentáře:

  1. Jedna z vecí, ktoré ma pri knihách vytáčajú, je práve to, ak sa niekde v polke dej ťahá na 100 strán, a rozuzlenie sa vtesná na posledných 10... Napriek tomu si ale knihu vďaka recenzie dávam do priečinka ”chcem si prečítať” :)

    OdpovědětVymazat
  2. O jeeee nemam rada utahne kapitoly... Ale zas jako matka rada prožíval neco mateřského- a tím fakt nemyslím mateřský plurál a skupinové aktivity. Takze diky za tip- zkusím a třeba me to oslovi

    OdpovědětVymazat
  3. Nedokážu číst o utrpení zvířat, ale v knížkách se mi vždy líbí ta mateřská láska. Jsem spíše na sci-fi a fantasy.. ono tam už obětování matky je kliše, ale hezké :D
    Knihu spíše asi ukážu mamce, takové má ráda. Díky :)

    OdpovědětVymazat