čtvrtek 27. února 2014

MALÉ ŽENY

Malé ženy - Louisa May Alcottová

Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Věřím, že každá (ano každá, asi by nebylo vhodné psát každý, že) se v jedné z nich najde, jedné bude držet palce, ať se vše podaří a ať žije šťastně až do smrti.


Jak začínala většina mých školních referátů, knížka se mi líbila. Ale opravdu. Působilo to na mě jako oddechové čtení po náročném dnu, členění do kapitol, kdy si nemusím přečíst půlku knížky, abych se něco dozvěděla, můžu si přečíst jen jednu na zlepšní nálady a přitom jsem nebyla ochuzena o klasické knihomolovo dilema, teď je to zajímavé, jak to asi bude pokračovat dál. 

Trochu mi to připomělo Slepičí polévku pro duši, po každé kapitole se člověk cítí skutečně lépe a v každé kapitole najdu něco, co můžu použít i ve svém životě na své trápení. Uvědomila jsem si, jak moc věcí v životě mám a čeho všeho si můžu vážit, aniž by mi to autorka podsouvala, vyplouvalo to na mě samo.

Nechyběly ani vtipné momenty, smích, chvíle, kdy jsem si říkala, tenhle trapas je jak můj předevčírem, tohle by se mi mohlo zítra stát (jasně, s drobným časovým posunem, takže to bude spíš v autobuse než v drožce).

Moje vydání je rozděleno na část první a část druhou. První se mi líbila o mnoho víc, popisuje rok života děvčat a vše plynule navazuje a postupuje. Ve dvojce se kolikrát stane, že kapitola končí slovy a za tři roky se ... Tady jsem se vždy zarazila, tohle mi nesedělo, byla jsem z prvního dílu zvyklá dozvědet se všechno a na vše si udělat svůj vlastní názor a ne že mi ho autorka po pěkné kapitole vloží do hlavy ve dvou větách, jak by to na mě mělo působit, pokud mi to do teď nědošlo.

Na čem ujíždím, je obálka knihy. Barevně skvěle laděná, s potiskem na omak vystupujícím z přebalu. Tuhle knížku jsem musela mít už proto, jak hezky se mi vyjímá v knihovně, ne jen proto, že je to klasická klasika, rozhodně stojící za přečtení.

Žádné komentáře:

Okomentovat