RC: ROZKAZ ZABÍT

Rozkaz zabít
Dashner James

Nakladatel: YOLI, 2016
Počet stran: 336
Série: Labyrint

Anotace: Prequel úspěšné sci-fi série „Labyrint“. Ještě předtím, než byl ustaven ZLOSIN, ještě předtím, než Thomas vstoupil do labyrintu, zasáhly Zemi sluneční erupce a propukla nemoc, se kterou se lidstvo dosud nesetkalo. Mark a Trina přežili erupce, ale to se ukázalo jen jako rozcvička před hrůzami, které je čekají. Nemoc, která se projevuje agresí a šílenstvím, zachvacuje postupně celý kontinent, a nikdo neví, odkud se strašlivý virus vzal. Panují pochybnosti, že v tom mohl být něčí zvrácený zájem… Mark a Trina jsou přesvědčeni, že existuje způsob, jak zachránit ty, které nemoc ještě nezničila. Jejich cesta za lékem na erupci je ale trnitá. V zdevastovaném světě má každý svou cenu, a oni by byli nejcennější jako mrtví… 

Na Rozkaz zabít jsem neslyšela až tak moc chvály, ale to neměnilo nic na tom, že vzhledem k lásce k Labyrintu jsem si to tak jako tak musela přečíst, abych se dozvěděla to očekávané pozadí, co nám v předchozí trilogii chybělo, kdo, kdy kde, jak to zavinil ,provedl, kdo za to (a proč) může. Navíc to pěkně ladí do knihovničky, takže bylo jasno.

Na autorův styl jsem zvyklá, takže pokračujeme v klasice. Čeká nás hodně zvratů, dost akce, až jsem si kolikrát říkala, že si musím dát pauzu nebo ty nervy nevydýchám. Jako jasně, je v tom hodně znát nereálnost příběhu, ale i tak, když už tím světem nějaký ten rok žijeme (nebo kdy vyšel první díl), tak nám to ani tak nevadí, mě to nevadilo.

Raplové jsou pořád stejně odporní, všichni pořád umírají, rozhodně nás pan Dashner nešetří a nerozhazuje okvětní plátky růží kolem. Protože víme, že jde o prequel, pořád čekáme, kdy se vynoří naši staří známí, prostě alespoň někdo, dlouho ticho po pěšině, ale vydržte, dočkáte se.

V příběhu jakýsi předpříběh (prolog k prequelu, už trošku moc kombinování ne), kdy se skrz sny hlavního hrdiny dozvíme, co bylo ještě předtím, než se odehrává náš (před)příběh. Jako pořád ok, dává to smysl, ale to, jak jde vždycky spát, nechce aby se mu něco zdálo, ale kdykoli usne, bum a jedeme, to mi moc nesedlo, ale když pomineme tenhle trochu násilný přeskok, smysl to v pointě dává.

Doporučila bych dílko určitě všem nadšencům přederupčního / erupčního / poerupčního světa, protože když už člověk něco čte, potřebuje vědět všechny detaily, že jo.