hostující článek
Betonová zahrada
Ian McEwan
Nakladatel: Odeon
Počet stran: 102
Rok vydání: 2015
Anotace: Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se „nemorální“ naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup — to vše autorovi vyneslo přídomek „básník perverze“. Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout — třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá — některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest?
Tato útlá knížka se mi do rukou dostala čirou náhodou, nicméně zanechala ve mně hluboký dojem. Samozřejmě už jsem o ní slyšela několikrát, bavili jsme se o ní i ve škole při hodině světové literatury. Nikdy mě však tak úplně nelákala ale teď jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Hlavním hrdinou této novely je patnáctiletý Jack, který vypráví o životě se svými třemi sourozenci (Julie, Tom a Sue), kteří přijdou v krátké době o své rodiče a rozhodnou se žít sami ve velkém rodinném domě. Chtějí žít konečně bez pravidel a také se bojí, že by skončili rozděleni v dětských domovech.
Celý příběh se odehrává na malém městě v Anglii uprostřed léta, kdy není škola. Sourozenci prozatím využívají toho, že nemusí chodit do školy, jejich matka jim navíc před svou smrtí zajistila dlouhodobý finanční příjem ze svých úspor, jelikož trpěla vážnou nemocí. Jenže mladí sourozenci neumí hospodařit, do práce se také nehrnou a tím pádem se doma začínají hádat o to, kdo by měl převzít "rodičovskou" roli.
Díky absenci dospělých upadá v domě morálka a sexuální orientace je mezi sourozenci taktéž nejistá. Jack si chodí několikrát denně odskočit do koupelny, protože ho vzrušuje pohled na sestru Julii, která si mezitím najde prvního kluka. Zatímco Sue zjistí, že osahávání mezi sourozenci není mezi spolužáky "cool". A nejmladší Tom, po zkušenosti se šikanou, se začne oblékat jako dívka.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začtením, ale pak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Byť je to vlastně tragický příběh mladých lidí, kniha je psaná tak nějak lehce. Po dočtení poslední stránky jsem měla spousta otázek a moc by mě zajímalo, co se dělo dál a jak to se sourozenci nakonec dopadlo.... Na druhou stranu, zde je otevřený konec na místě. Nečekám, že kdyby děj pokračoval dál, byl by o něco pozitivnější, spíše naopak.
Tuto knihu by si ale podle mě mělo přečíst co nejvíce čtenářů, protože mluví o stále dost aktuálních tématech jako je svoboda, morálka a výchova. Především ztráta rodičů je pro mladé lidi obrovský problém, nejen z citového hlediska. Takže jestli jste Betonovou zahradu ještě nečetli, vřele doporučuji.
Hanča
Žádné komentáře:
Okomentovat